33. čtvrtek
Čtvrtek v 20:18 | authorka
|
STÁT SE ZASE ČLOVĚKEM
Zítra mám poslední test z matiky. A taky to bude zřejmě poslední počin na FA. Poslední páteční únik z Fakulty architektury ČVUT. Volejme sláva a tři dny se radujme. Ach ano, nemám radost. Protože to není vítězství, ale životní prohra. Prohra, se kterou se musím srovnat a žít dál - nějak, jakkoliv. Musím se srovnat s tím, že jsem pokořená, ponížená, vysátá. Že třeba nikdy nebudu dělat to co chci, ale to co budu muset. Abych mohla přežít svůj život.

proudy lásku odnesou....jakoukoliv. můj proud už přivál, necítím zášť...
Píše princ. Vždycky píše večer. Nenechá mě jen tak čekat. Nevím co s tou myšlenkou každý den dělat.
Včera jsem nebyla hodná. Byla jsem zase vyděšená, že se nikdy neuvidíme, že se málo uvidíme, že léto je moc blízko...
Chtěla jsem se za své odseknutí, že je mi všechno jedno dnes omluvit. Ale neudělala jsem to...respektive neposlala jsem to. Nenašla jsem odvahu. Nebo dost silný důvod. Jen bych zas byla směšná...
napsala jsem mu:
promiň mi ten včerejší výlev. Neměla jsem říkat,že je mi všechno jedno, když to není pravda. I když bych si to někdy přála, možná bych pak nebyla tak smutná. Ale spíš už by to bylo uplně špatně.
nedvědovci zpívali "Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam", a tak to cítím i já. je to jedno, pokud tu budeš
nedvědovci zpívali "Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam", a tak to cítím i já. je to jedno, pokud tu budeš
Dnes mě nebude rušit, když počítám. Hmm, nevím jestli o to stojím, ale měla bych. Včera si to nezasloužil, dnes si nezaslouží nerušit mě. Asi jsem zlá, měla bych se měnit. Jenže já jsem jen příšerně smutná. Nějak se s tím musím srovnat stejně jako s mojí prohrou ve škole. Tak zpět k učení...
Proudy lásku odnesou
Do všech moří do všech moří roznesou.
31. úterý
Úterý v 12:38 | authorka
Někdy bych si přála vytřískat si ho z hlavy. Nemůžu se na nic soustředit. Přála bych si říkat to pořád,ale nedokážu to ani jednou. Vím, že léto je krátké, že Praha není daleko a že bych se vůbec neměla teď zabývat tím, co bude. Ale na druhou stranu mě opravdu děsí představa, že ho nemám celý léto. I to, že ho nemám teď. Svět je zlý. Voda je zlá...
Píseň. I don't know why. orah Jones.

Crow / vrána
13. května 2012 v 23:02 | authorka
|
VÝPUSŤ...aneb trocha snahy o umění

mrtvá vrána
mrtvá vrána
umírá jí duše
vstane z mrtvých zrána,
uletí v černém rouše
má se stejně dobře jako já
pod stolem kouká do tmy
a nikdo neslyší krá
mrtvá vrána
umírá jí duše
vstane z mrtvých zrána,
uletí v černém rouše
má se stejně dobře jako já
pod stolem kouká do tmy
a nikdo neslyší krá
29./Why do these eyes of mine cry?
13. května 2012 v 16:43 | authorka
|
STÁT SE ZASE ČLOVĚKEM
Don't they know, it's the end of the world?

Jedna z nejkrásnějších melodií. Brečím nad ní od prvního poslechu, který se od včera změnil v tisíce. Teď už si jí zpívám, jen s drobnými slzami v očích. Představuju si, jak bych jí zpívala na nějaký takový zpívací párty, jako vždycky bývaly v Ally McBeal. Večer, po práci..na víně s přáteli. A vidím, jak by mě nikdo neposlouchal. Společnost by se nad tak tichou emocionální sračkou začala bavit hlasitěji, až by mě úplně zadupala. Dozpívala bych si, sama pro sebe a pro ty, co už mě slyšet nemůžou a pak bych do sebe na baru kopla panáka.
Včera nám umřela jedna rybička. Olinka to viděla, protože chvíli předtím koupili na cestě z fotbalu nové. Celý den brečela proč umřela, a že nechce taky umřít. Celý den existenciální rozpravy s pětiletou holkou. Je chytrá. Nejspíš z ní vyroste něco podobnýho, jako já, když má tyhle myšlenky už teď. Nesmrtelnost chrousta je pořád lepší téma, než vlastní smrt. A naopak já, která pořád myslí na vlastní smrt s chutí. Tyhle dny a jejich myšlenky dělají tu bolest na hrudi. Zase mám kámen na srdci, ach :(

Včera nám umřela jedna rybička. Olinka to viděla, protože chvíli předtím koupili na cestě z fotbalu nové. Celý den brečela proč umřela, a že nechce taky umřít. Celý den existenciální rozpravy s pětiletou holkou. Je chytrá. Nejspíš z ní vyroste něco podobnýho, jako já, když má tyhle myšlenky už teď. Nesmrtelnost chrousta je pořád lepší téma, než vlastní smrt. A naopak já, která pořád myslí na vlastní smrt s chutí. Tyhle dny a jejich myšlenky dělají tu bolest na hrudi. Zase mám kámen na srdci, ach :(

další dny bez čísel
13. května 2012 v 1:04 | authorka
|
STÁT SE ZASE ČLOVĚKEM
Per aspera ad astra (lat.). - Přes překážky ke hvězdám.
Je to asi pět minut, co jsem dočetla poslední knížku : Petr ŠABACH - Máslem dolů.
Jsem ráda, že jsem si lehla pod stůl a přečetla ji, jak se říká, na jeden dech. Příště si nechám pod stůl přidělat lampičku.
"Čtení je pouhá náhražka vlastního myšlení. Necháme při tom své myšlenky vést na vodítku někým jiným...". ...Schopenhauer vole..!
Další články
- 25. miluju sekáče 9. května 2012 v 17:00
- 24. úterní svátek a pracuju 8. května 2012 v 12:57
- marco na nohy! 8. května 2012 v 0:16
- 23. pondělí 7. května 2012 v 23:19
- 22. neděle: Nejhorší pocity. 6. května 2012 v 23:04
