Chapter 1: jak to začalo
Ztratila jsem hned několik dní přemýšlením o tom, co napíšu do mého 'nočníku', až se z devatenáctého dne stal dvacátý čtvrtý. Bohužel, stále nejsem plně rozhodnutá to ze sebe vypsat, ale asi to udělám v krátkosti hned, než zapomenu jak to vlastně bylo.
Teďka čtu Kerouca a jsem děsně pod vliveem. I pod vlivem, protože zítra jsou tatínkovo narozeniny, tak je slavíme dneska a pijem Tequilu. Ta mě ničí vždycky.
Chapter 2: akce
Začalo to jednoho letního odpoledne.... nebo ne já začnu prostě fakty. Odpoledne, domluvená zkouška, marcel tam čeká, nemám klíče, David nikde, klíče nenese, Honza doma, chce jít hrát Luky. A tak jdem na pivo, jak jinak. Ještě jsme zavolali Honzovi a´t zjistí na co půjdem a stavili sme se doma, kde se grilovalo. Máca se trochu nakrmil aby po cestě do města neumřel hlady, hehe. Stejně sme pak šli hned do Meka. Avšak vynořil se tam ve městě, v Londýně jakýsi nový punkový klub, pvodní záměr zrušen, placení čtyřicetikorunového vstupného. Fajn party, spousta roztomilých punkáčů i trapných nácků. A kvasnicový pivo, oba kluci, dodina v sedmim nebi. máme se rádi. Máca odveden na nádraží, po cestě dolů z klubu potkáváme mého bývalého ctitele, který nesnesl odmítnutí a smazal si mě z fb přátel. To mi to natřel, haha. Jenže pivo dělá divy, Honza se tulí a všechno je najednou jasný. Ani se nebránim, mám ho přece ráda a hlavně mám promile v krvi. Stejně bych se tulila k jakýmukoliv smradlavýmu punkáčovi tam. COž je blbost, ptotože Honza ne, on to myslí jinak, ale to já nevidím, ach ach.
Odchod ještě pře půlnosí a sexuální hrátky v parku. Došlo mi to někde na cestě domů blízko Beethovenky když jsem na tom čerstvym vzduchu začala střízlivět. 'Utekla' jsme směrem domů, nechtěla jsem vyprovodit.
Chapter 3: výčitky
Samotná ta krátká cesta domů pro mě byla asi to nejhorší. Samozřejmě jsem byla plná výčitek hned. Cože? Jak jsem to mohla udělat...? Vždyť ho zničí pocit že já jsem na tom jinak, nezainteresovaná .( f a i l. Je mi ze mě špatně. Avšak korunku tomu nandala moje smešná hlava. První myšlenka vedla k Chrisovi...Jakože jak jsem mu to mohla udělat? (cítim jak ho podvádím) Jakože cože? Vždyť je to nesmysl. Náš vztah je v podstatě smyšlený v mý hlavě. Cítím se jak kráva. je tři ráno a na mě doma čeká maminka. Nespí, dépéháčkuje. Ráno pro mě bylo jako kostka ledu. Přesně tak jsem se cítila. Krutá, chladná, nehybná a roztékající se v podřadnost.
Chapter 4: vystřízlivění
H se samozřejmě ozval hned druhý den. Konkretně: ...aha tak ja tu nemam mobil ..no nic. Prostě nejdřív jen zkušebna, pak 'jdes se mnou ven'. Trapné. Hlavně odemě. Celý den jsem strávila s dětma v parku, zbytek noci mi říkali že jem dovná. na otázku proč nejdeme zkoušet odpovídám jen 'neptej se'. hra na 'svěř se matce' nefunguje.Aspoň né teď. Možná někdy, ale teď nemám sílu to říkat nikomu.
...je mi ze mě špatně pořád, takže pokračování příště. Tak jako tak jsem se zdržela a číslování se mi posunuje na N+1.shiiit
...je mi ze mě špatně pořád, takže pokračování příště. Tak jako tak jsem se zdržela a číslování se mi posunuje na N+1.shiiit
yeap a theme song. dneska sem nedám ten můj top, protože k němu si musím vychutnat i nekolik tupejch nadšenejch poznámek. takže jen tak obyčejne, vzpomínkově






