close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Day no.26 / Den dvacátýšestý

3. srpna 2011 v 1:50 | authorka |  deníky

Takže konec 26. dne. Docela obyčejně divne den. Jakoby to bylo někdy jinak. Právě jsem se vrátila ze zkušebny…ale je půl jedný, takže neačnu od konce, heh.

Dopoledne děti, odpoledne Střížák. Sice jsem myslela že v půlce kopce chcípnu, ale nakonec mě nějaká taková chvilková meditace uprostřed louky docela nakopla. Bežela jsem až domu. Myslím, že se konečně posouvám k lepšímu. (věřim si!? :P). Pak klasika. Zase děti. Modrá klouzačka. Drzý děti ze školky a moje znechucení. (Z nich.)

Pokusila jsem se zakázat si vidět svět pozitivně. Snažím se to neporušit. Dneska je to jednoznačně čtení. (To asi není moc hardcore co? :P ale koho to zajímá, tak popojedem). Dopolední hlídání mi spestil opět Podzemníkovský Kerouac. Vášeň pro jeho literární zvracení mě snad nikdy neopustí. Navíc jsem našla jednu skvělou část, kterou si sem jednou pepíšu. Doufám že brzy. Celý fascinující fakt končí větou "co pro mě skrývá směr, kterým se nevydám?". Simply amazing.

Jenže moje dnešní čtecí zážitky nekončí. Začalo to před dvěma dny, kdy jsem tak nějak topless ležela ve zkušebně a přemýšlela, proč mu vlastně tohle dělám, (Mr. H, of course), na otázky ani rečičky nereagovala a nakonec jen interpretovala něco hluboko ve mně. Totiž: "mrtví nemluví". Opravdu jsem v tu chvíli ani kouskem sebe netušila, okdud to mám. Lost in my own messy head. Myslim, že si v tu chvíli řekl, že se mnou to bude ještě těžký. Yea, it will. I'm kinda complicated. A teď důvod proř to všechno à když jsem na zahradě četla toho Kerouaca, vzpomněla jsem si na jednu moc dobrou povídku, avšak na autora ne. Tak, jak já jsem zvyklá, jsem se šla zeptat matky. Ano matka jakožto instituce funguje bezchybně, načež mě odeslala hledat povídky Karla Michala. (V dnešní době zapomenutý autor, avšak jeho dílo bylo mým slabikářem) 'Bubáci pro všední den' je nevšední sranda. Když jsem se prokousala ve zkratce Plivníkem dlaždiče Housky, nezapoměla jsem jako obvykla na fenomenální povídku 'Mrtvá kočka' aneb 'já seš mrtvá kočka a jako taková nežereš'. A v tom to bylo. Kočka odvětila: 'Mrtví nemluví'. ………. Bohužel nedokážu zpětně vyjádřit ten pocit, který mi to přineslo. Je to prostě jen důkaz toho, že náž život nese tak jak to má být. Ať se nám to líbí nebo ne, ať to tak chceme, nebo nechceme. Tenhle okamžik mě nutí Nevěřit na náhody, ale jen na osud. Jsem divná, já vím.

Nakonec zkouška. Jasně, že MR.H přijde i když hlásím svůj odchod z domu až po deváté. On je přece plný očekávání. Ale moje luční běhací meditace mě donutila přemýšlet a uvědomit si, že to tak nechci. Že se kvůli tomu cítím jak děvka. A pěkně zlá. Navíc mě ta jeho samozřejmost uráží. Až teď, bohužel. Nicméně nadšení si kazit nebudu a hrát prostě budu. Holt musí bejt trochu chlap, žejo. Vrátili jsem se k pár starejm písničkám, ale on byl jak na trní. Za chvíli jsem měla pocit že mě chce zabít svým králičím pohledem. A koneckonců jeho kytarové umění lehce uvadalo. Jako automatika začal hrát 'more then words' a očima si mě svlíkal jestli je toho schonej vůbec). Úchylárna.


Musela jsem zahodit paličky a jít na sedačky. Pustili jsem si od nich něco lepšího. Třeba tohle:

To ho docela zachránilo. Pak pouštěl Judas Priest a myslel si, nebo doufal, nebo očekával…já nevim, ře zas něco bude. Ale já měla svojí brickwall, Nesnášim to tkhle prostě. Teď se pro něj hodí jeden obrázek. Tenhle :

Unfortunately, he act like this :/.

Tak jsem pustila Wish u were here.
A smutnila nad tím, jak sama ta kytara pláče, zatímco on vedle mě těžce oddychoval.
Není to co chci, ale on ve mně našel co chce. Nevím, proč jsem tak zlá. Možná protože už neumím být normální.

Pozval mě, ještě těsně předtím než jsem odešla, v sobotu na fesťák. (on je chytrej. Moc dobře ví, že konzert neodmítnu tak lehce jako rande).

Odvoz domů jsem odmítla.

NOW
PART:
This morning when I woke up I had these words on tongue. I wrote it down and it seems like a poem. But probably it's not. It's like everything i am doing here - it's a shit of my heart.

Když už slyšíš kapky deště
Když už nevíš co chceš ještě
Otoč se
A jdi dál
Neptej se, proč až sem tě osud zavolal

For me it means message from my soul. 'Hey dude! Just leave it and go. This is not important for you'. Remains me that song 'listen to your heart' and favourite sentence'follow your dreams' should be mixed to 'LISTEN TO YOUR DREAMS AND FOLLOW YOUR HEART' before it's gonna be a rule of life. Just saying.

Everyone's going crazy,
But I can't
anymore.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama