Říjen 2011

> the point

15. října 2011 v 0:50 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním
only I want is to get the point of my life....

stop being sad, stop being happy
stop bleeding

i'm never alone-> am I never alone?

stop asking
stop loving

fuck tomorow
start living

don't let the days go by....

fuck...i would rather be sleeping


ups and down

10. října 2011 v 15:37 | authorka |  deníky
napsala bych něco....ale jemi ku*va zima!! nesnášim když je na koleji zima. už si přivezu to topení snad...
kdybych neskipla atelier, tak je mi teploučko ve škole. i když možná že už je tam taky ziminka....

jsem zmatená...chtěla bych přestat ale nejde to...zvlášť né tady...už jsem ve škole 4. táden a zatím jsem tu byla tak 2x střízlivá...ach...vzpomínám na strahov, kdy sem se pořád jen učila a předtím celé léto v práci a vlastně ani nepila....pak sem zašla s někym na jedno, dvě a byla jsem trochu opilá. teda prostě jak se říká "dávalo mi to". ted už sem si za léto a pár týdniu tady dost zvykla...včera 6 panáku jakési domácí slivovice a dve deci burcaku a sem v poho...celkem...achjo

jak to na světě nikdy neni jednoduchý

2. října 2011 v 12:58 | authorka |  deníky
Snažím se ze sebe vymačkat něco do ateliéru. A nevím, proč to vlastně tak hrozně nejde. Pořád přemýšlím o zbytečnostech. O tom, jak se stejne nikdy nerozhodnu co chci. A koho chci.
Na jednom rohu stojí Honza, ktetej by se třeba rozkrájel abych s nim byla. Ale zas je nudnej a někdy dost nemožně protivnej. Dost možná, že jen chce vyřešit svuj problém osamění...a navíc je z kapely (!!!)

...

Dneska jsem se rozhodla dopsat svůj poslední marný příspěvek do deníku. Je 28.9., slavíme hehe, a tak je ve škole volno. Snad nikdy jindy tady v Praze, se mi to nehodilo víc. Moje více než nevhodné alkoholové počínání přes celý první školní týden zakončené až v sobotu k ránu v Úlu, mi bohužel způsobilo streptokokovou angínu, takže své volno využívám ležením v posteli. Teď je tu na chvíli klid, nechodí tolik návštěv a Elí odešla za maminkou. Včera tu bylo až moc návštěv a každá možná stojí za malý odstaveček :O)
...
Takže z5 k původnímu tématu. Proč jsem to vlastě zmatená? Je to celkem jednoduché a celkem se v tom zaplejtám. Honza je teda celkem jasnej. Spíš teda, jestli něco v životě nezapomenu, tak to bude jeho neodbytnost. Která mi teda taky (nebo nám) zkomlikuje život. Můj problém je, že jsem nikdy k němu necítila nic jako lásku. Nanejvýš tak poblouznění, třeba z toho, jak mi může celý patřit. Ale ze zásady nejsem příliš majetnická, takže mě to nebaví. Mrzí mě, že mě ty jeho psí oči odpuzují. Dokonce tolik, že kdykoliv si je vybavím, nebo vidím, mám chuť něco rozbít. A nejvíc ze všeho ten jeho obličej.

Takže když mě libově naštve svýma kecama typu, hey bejby, vykašli se na to, nevoz sem Alberta (bojí se konkurence? ha ha ha), tak prostě pak mě ani to pivo s nima nebaví. Vadí mi jeho ruce na mých nohách pod stolem, jeho pohledy se vzkazem 'po cestě domu si to rozdáme' a taky mi vadí to, jak jím v těchhle chvílích pohrdám. Vadí mi to všechno. A může za to on, snažím se nemít výčitky. Ale to on mě znásilňuje. Člověk je pak takovej slabší, zvášť když už má pár promile. Na druhou stranu je to kamarád a nezaslouží si to, ale já jsem taky jeho kamarád a nezasloužím si to zrovna tak.
Takže když mě s ním to pivo nebaví a náhodou se tam objeví Králíček, všechno se může zvrhnou. Možná k lepšímu, nicméně možná ještě více komlikovanému. On je tolik jinej....nevim jestli teď mám vůbec něco psát, aby to nebylo moc zaujatý. Sem trochu pod vlivem jeho pozornosti, která se mi na rozdíl odd Honzovo moc líbí. Akorát to nikam nevede. Je to sice úžasnej člověk a dokonce si to myslim už hodně dlouho. Strašně moc zajímavý bylo naše společný online koukání na filmy, to jak mě bavil vtipnejma filmama když i bylo smutno (většinou z H) a to jak je to prostě sarkastickej V. Nakonec teď už je asi i poctivej student. Říkala sem si tak nahlas, kdo ho donutíse učit, když tam bude mít tolik fyziky a echnickejch předmětů, a on na to řekl 'přece ty'. V takovejch chvílívh bych ho sežrala láskou. I tak to začalo, ten večer v tý hospodě. Byli jsme tam všichni: já, H, M a Albert. Ale V se přidal a tak roztomile se usmíval když H nevim proč řekl, že o něm pořád mluvim :) Takže mi sehnal zadarmo vstup na konzert (v Budvarce to bylo), a to pro mě ještě nikdy nikdo neudělal. Já sem byla tááák nadšená :) navíc tam byl s Alanem a ten se ke mě hlásil víc než já si ho pamatuju a myslim že na mě mluvil uplně celou noc, s vyjímkou chvíle kdy jsem mluvila já s Jakubem :D Dokonce chtěl jít spát k nám domu, a to teda o ránu fakt nesnášim, když si vzpomenu komu všemujsem málem dovolila spát u nás :D --> fake! Ale nakonec (co jsme prošli snad všechny bary) jsme s Králíčkem nastoupili do 11 směr domov. Už jsem byla asi hodně opilá a tak jsem si přítulně sedla a pak nemohla přemoct chuť líbat právě jeho a ne žádné další kolemjdoucí ujebáky, který to dělají místo pozdravu. Koneckonců nebránil se....naopak....a tak jsem nevystoupila, ani neodešla. Až v deset dopoledne.
Thats my story which i suffer from now.