Prosinec 2011

něco chci

30. prosince 2011 v 12:12 | authorka |  days before I die....and afterlife?
Hrozně moc chci něco napsat. Ale nevim jestli. Děje se moc věcí .... a přemýšlým o nich, ačkoliv bych měla řeši svoje školní sračky. Ty nějak nedělám...jen jsem včera dokončila ruku. Tu voskovou. taky si jí třeba sem vyfotim.
je to poprvé, co u nás je P. S A samozřejmě. Už jsou tu třetí den. Jako je to v pohodě, ale mám pocit, že ty tři dny je potsrojování jim - já s maminkou. Včera jsem už utekla do divadla. I když to je taky kapitola. S K a V. Hlavně ten V, to je špatný....

...někdy to dopíšu...musím si dovytrhat obočí a postarat se o děti
jo a taky se umýt

Mohl to být docela hezký den dneska. Hlavně když jsme tu byli sami, jen já a dětičky. Ale stejně už jsem cítila, jak to na mě leze. Stejně, jak migrénista pozná, že to na něj leze, já už vycítím, jak na mě leze deprese. Zas a znova. Je mi zle.
Důvodů je jen několik.
Za prvý už mě ten několikadenní vánoční shon ničil. Zejména ty přetvářky kvůli A&P. Nevydržím to a nevím proč. Možná proto, že na mě A pořád tak štěká. A třeba já víc, to fakt nevim. Ještě i ta babička a to je všechno tak nechutné.

Tak jsem utekla do toho divadla. Neskutečně nadšená, že zrovna s nima. Jakub strávil trochu víc trapně psacích nocí semnou. A já sem byla ráda. Byla jsem ráda, protože jsem ho vždycky měla ráda....asi si uložim něco z toho, jako Christiana (ach...A. Samozřejmě, že se k tomu vyjádřila ...když jsem tu nebyla..stylem "ona to s nima zas táhne", a pak zas měla dotěrný a K potupující otázky. No nic, nenechala jsem si to zkazit. Ale zkazila jsem si to sama, že jsem nechtěla zůstat dlouho...protože jsem věděla, že nemůžu přijít pozdě. Musela jsem se různě vymluvit. K semnou hodně povídal, bylo to milý a hrozně divný. Ale V jen tak mlčel, pil a neříkal. Dalo mi to spoustu práce ho nějak donutit říct ke mě něco. S přibývajícím pivem je to pro mě vždycky lehčí a lehčí. Jenže ON má zřejmě problém. a JÁ taky :/ . Vlastně když jsem se z hovoru tak nějak odtáhla a nechala je, spolu se bavili v pohodě. Vím, že moje úchylka na JEHO nos mě neopustí. Koukala jsem mu pořád na ruce. Vždycky jsem chtěla chlapa s hezkýma rukama. ON má navíc i naprosto úžasný hluboký hlas. Jen je to prostě lajdáckej kuřák trávy :P achjo, jak se říká, že srdci neporučíš, tak to je pěkně pravdivá sračka. A celý mě to tluče jen proto, že oni se tu sbližují s přítelem mojí, jen o rok a třičtvrtě starší, sestry. A to je prostě divný. Jako bych měla na jaře představit to moje "dílo". A já se akorát trápim. Prostě i když odejdeme z baru s tím, že Já řvu, že už musim, a tak jdeme. Přesto, že celý večer nemluví, ve chvíli, kdy se schyluje k mýmu odchodu, tak vlastně jedem autobusem společným...jen K jede jinak. A pak je na řadě to přemlouvání. Najednou je to hodně slov najednou, a já vím, že to nemůžu splnit, a tak si nen dám hlavu k němu na rameno. Je to to nejmilejší, co jsem v tu chvíli mohla udělat. Nikdy nezapomenu na obličej, který mi vtiskl do tváře, když jsem OPRAVDU vystoupila a nešla s ním nikam...
Jsem marná.
Já prostě nemůžu žít tenhle noční život s tímhle mužem. Přála bych si stejného muže v jinak. Rozumíte, stejné těsto v jiné formě.
Mrzí mě to.
Jsem smutná.
Opuštěná.
A hrozně moc hloupá.



tak už budou za náma

26. prosince 2011 v 3:28 | authorka |  days before I die....and afterlife?
tak už budou ty hloupý vánoce konečně za náma. ach
mámstrašný strach. nechce se mi spát. je půl ctvrtý. včera touhle dobou jsem tu hrouzně brečela. měla bych s tím přestat, ale nevím jak.
taky bych si měla přestat psát s cizíma lidma. neni to zdravý. a jsou docela zlý. chci všechno změnit, a nebo přestat uplně.


přemýšlela jsem, že bych můj blog taky předělala na hubnucí. Ale nemám váhu.

pokusim se ted nenavratne usnout. buďte dobří...

Silbermond - Symphonie

17. prosince 2011 v 18:33 | authorka |  days before I die....and afterlife?
Včera vnoci jsem si vzpomněla na tohle...

silbermond : symphonie

A já vim že je to němečký, a hrozně holčičí a puberťácký a dětský...
ale prostě...nebe černý a hvězdy nedemnou..

ztraťte předsudky a koukněte na video :)

sometimes i wish i were an angel

15. prosince 2011 v 17:41 | authorka |  days before I die....and afterlife?
i just had this idea -> so i made this (pic isn't mine)

poslední kosmonaut

15. prosince 2011 v 14:13 | authorka |  days before I die....and afterlife?
Miluju krásný texty.
a taky krásnou hudbu...je jí tolik :)
..."some people believe in God, i belive in the power of music"...

Nějak mi klesá počítací morálka. Čím dál častěji nepočítám a netuju. Jako teď třeba. Taky častějš chodim na fb a nic si nečtu. Jen tak, ze zvyku, zírám...
asi tak...

no prostě sem zase pře různý yt hudby skočila zpět ke Kosmonautovi. Tak si ho nasdílme, že? když se teda musim tak hrozně moc učit (nemůžu, je mi z toho špatně)


PROHRÁLA V KARTÁCH - Kosmonaut

Někdy o ní vypráví,
jako, že je hloupá
Tak proč to smutný svírání
proč se země houpá

Je s ním,
jen když dělá, že spí
Radši mu nic nekoupí
kdo ví, co se teď smí

Kolem země vždycky krouží
aspoň jeden kosmonaut
Ten se na to dívá sám
jeden úsměv - já to znám

Postel je teď příliš velká
hloupý slova nestačí
Velký prázdno nepřetejká
cizí ruce netlačí

Spí teď sama - spí teď sám
nepřiznaná - nepřiznán

Spí teď sama - spí teď sám
nepřiznaná - nepřiznán

Ten chlapík trochu výstřední
jim pošle dolů hvězdu
Třeba je to zachrání
a možná změní cestu

Ráno
koukne jak se maj
Když se země otočí
tak už jí ani nepoznaj

Spí teď sama - spí teď sám
nepřiznaná - nepřiznán
.....

i to video je krásný...
miluju i vzpomínky na tuhle písničku...je tak smutná ale dokonalá
zvlášť když sme jí hráli...
no
a pak si někdy zas dáme "měla holka černý vlasy...". mám k tomu obrázek, tak třeba přijde s ní :o)

spí teď sama... a jde počítat.
odvahu.
i believe in being strong when everything seems to be going wrong.A.H.

je mi zle

14. prosince 2011 v 23:37 | authorka |  days before I die....and afterlife?
je mi zle z toho, jak mi to nejde

díky týhle hnuse škole jsem akorát rozsezená tlustá kráva
založim si taky "zvracecí" blog, ne? je jich tu tolik. hubnoucí anorektičky. zvrací, ale hubnou
asi jim fandim
a změnim si tu fotku tady
na něco odpornýho
třeba

ještě jí upravim na něca zajímavýho

je mi ze mě zle tak moc, že to musim opakovat.
tak nic
asi jdu na další příklad.
dneska jedu v průbězích. 320 spočítaných limit je znát. jdou mi líp než dřív
ale serou mě úpravy po druhý derivaci. to je shit, to vám řeknu
jako dneska mě to pobavilo s tim rymusem. bych ho potřebovala...aby mi to zderivoval
..asi to zmizelo ze světa...škoda...ta fotka mě dneska rozesmála..i když nemám ráda cizí neštěstí

jdu chcípnout.

třináctý prosinec

13. prosince 2011 v 14:03 | authorka |  days before I die....and afterlife?

Vzpomeň, vzpomeň si na 13. prosinec 2011….



Dnes je úterý. Právě teď asi jedenáct hodin dopoledne. Pár dní před osobní katastrofou. Možná proto teď tak často přemýšlím nad pomíjivostí. Je mi pěkná zima, asi jsem trochu promrzla při čekání na vlak. Zrušili mi spoj ve čtyřicet, tak jsem se třičtvrtě hodiny klepala. Bez rýmy to asi neodejde. No takže sedim ve vlaku.

Možná bych mohla jen tak psát o tom, proč tu sedim, kam jedu, proč teď v úterý a ne v neděli atd. Ale spíš to shrnu…..(zrovna píše Karolina…tak ono ji to zas nevyšlo. Ty přítelové, to je teda věc…)….zpět: směr Praha. A v úterý, protože se marně snažím zachránit svůj konec ve škole kvůli matice. Na všechno jsem se vybodla a jen se učim. Spočítala jsem 310 příkladů. Jedu si na kolej pro moje matiky. A mám jít na doučování, ale nepujdu. Řekla jsem, že ho mám domluvený na 14h, abych se vyhnula zbytečnym otázkám. Stresujou mě. Stašně. Ale to není nic oproti tomu, jak moc děsim sama sebe. Sem asi na dně. Kdybych fetovala, tak teď ležim špinavá a smradlavá ve škarpě. Asi. Ale nefetuju, jen chodim na FA. Teda zatím. Problém je v tom, že si tu prohru začínám připouštět. A že tak trochu žiju mimo sebe. Třeba když píšu tyhle divný články. Jsem to já? Nejsem to já? Nevím…

Chtěla jsem se zabít. Až to nedopadne. Teď už jsem nejistá, asi tím jak jsem byla delší čas doma. Je to asi zlý. Ale já mám problém s tím, že nevím jaká bude moje reakce v danou chvíli. Že to nezvládnu. Že na to prostě umřu.

V noci nemůžu usnout, jak se to ve mně všechno svírá. Je to tak neuvolnitelnej tlak….vždycky si zarývám nehty do nohy. Je pravda, že fyzická bolest zatemní tu psychickou, vnitřní. Nechápala jsem ty hloupé řezací slečny. Ale má to svůj význam. Se sevřeným srdcem se jen těžko usíná, ale pokud všechno soustředíte na bolest s rozumnou příčinou, usnout se dá lépe. Přece jenom je snadnější jí překonat. Všechno tak nějak uvolní a vlastně mi vůbec nevadi.

Moc mi v tomhle stavu nepřidává, jak jsem sama. I když já neumím být "s někým". Třeba čekám na prince. Jo vlastně jo. A zároveň vím, že nepřijde. A hledat ho neumím. Občas vzpomínám jaký to bylo s ním. Prvním. Hloupě jsem ho pustila. Teď ho má nějaká úča budoucí a je šťastná jak blecha. Jak by taky nebyla. V chování je skoro dokonalej a myslím, že poslední dobou i čím dál tím hezčí. Sluší jim to. A ona rozhodně není tak ošklivá jak já teď. Chjo… A pak mi najednou od ní přijde žádost na fb. Nikdy jsem se neviděli. Pak se to vysvětlilo jako omyl. Říká se že špatný vzpomínky jsou ty nejhorší, ale ve skutečnosti jsou to ty dobrý, který vás přivádí k šílenství.Je to tak. Zajímalo by mě, jestli to tak taky někdo cítí….vydrželo by to i jako téma na slušnou debatu.

Tak.

Echce se mi dál psát. Mrzne mi v nose a musim odepsat karolíně.
p.s.: ta matika mě děsí. Neumím myslet pozitivně

jako bezmoc uvízlá v srdci

12. prosince 2011 v 18:03 | authorka |  days before I die....and afterlife?
že podléhám depresi?
a co ty víš?
co ty znáš?
ty neznáš ten stav
kdy tě všechno tak utlačuje
nemůžeš otevřít okno
a vypustit ho ven
obklopuje tě to.

moc, co jí nemůžeš porazit
Ti, co je je snaříš porazit
Ti, co ti nevěří
Ti, co se tě snaží zachránit
"ty přece neprohraješ"
"tebe přece nevyhodí"
i to může být to nejsilnější
vše dobré v nešťastné se formuje
v ten tlak
pocit
kdy bych si do srdce bodla brčko
všechno by vyteklo
a byl by
konec!
je to jako byste se z toho chtěli vykřičet,
ale jste němí...

není to zbabělost,
je to bezmoc uvízlá ve Vás....

shit no.1

10. prosince 2011 v 18:05 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním
it's so easy when you wanna die