close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

třináctý prosinec

13. prosince 2011 v 14:03 | authorka |  days before I die....and afterlife?

Vzpomeň, vzpomeň si na 13. prosinec 2011….



Dnes je úterý. Právě teď asi jedenáct hodin dopoledne. Pár dní před osobní katastrofou. Možná proto teď tak často přemýšlím nad pomíjivostí. Je mi pěkná zima, asi jsem trochu promrzla při čekání na vlak. Zrušili mi spoj ve čtyřicet, tak jsem se třičtvrtě hodiny klepala. Bez rýmy to asi neodejde. No takže sedim ve vlaku.

Možná bych mohla jen tak psát o tom, proč tu sedim, kam jedu, proč teď v úterý a ne v neděli atd. Ale spíš to shrnu…..(zrovna píše Karolina…tak ono ji to zas nevyšlo. Ty přítelové, to je teda věc…)….zpět: směr Praha. A v úterý, protože se marně snažím zachránit svůj konec ve škole kvůli matice. Na všechno jsem se vybodla a jen se učim. Spočítala jsem 310 příkladů. Jedu si na kolej pro moje matiky. A mám jít na doučování, ale nepujdu. Řekla jsem, že ho mám domluvený na 14h, abych se vyhnula zbytečnym otázkám. Stresujou mě. Stašně. Ale to není nic oproti tomu, jak moc děsim sama sebe. Sem asi na dně. Kdybych fetovala, tak teď ležim špinavá a smradlavá ve škarpě. Asi. Ale nefetuju, jen chodim na FA. Teda zatím. Problém je v tom, že si tu prohru začínám připouštět. A že tak trochu žiju mimo sebe. Třeba když píšu tyhle divný články. Jsem to já? Nejsem to já? Nevím…

Chtěla jsem se zabít. Až to nedopadne. Teď už jsem nejistá, asi tím jak jsem byla delší čas doma. Je to asi zlý. Ale já mám problém s tím, že nevím jaká bude moje reakce v danou chvíli. Že to nezvládnu. Že na to prostě umřu.

V noci nemůžu usnout, jak se to ve mně všechno svírá. Je to tak neuvolnitelnej tlak….vždycky si zarývám nehty do nohy. Je pravda, že fyzická bolest zatemní tu psychickou, vnitřní. Nechápala jsem ty hloupé řezací slečny. Ale má to svůj význam. Se sevřeným srdcem se jen těžko usíná, ale pokud všechno soustředíte na bolest s rozumnou příčinou, usnout se dá lépe. Přece jenom je snadnější jí překonat. Všechno tak nějak uvolní a vlastně mi vůbec nevadi.

Moc mi v tomhle stavu nepřidává, jak jsem sama. I když já neumím být "s někým". Třeba čekám na prince. Jo vlastně jo. A zároveň vím, že nepřijde. A hledat ho neumím. Občas vzpomínám jaký to bylo s ním. Prvním. Hloupě jsem ho pustila. Teď ho má nějaká úča budoucí a je šťastná jak blecha. Jak by taky nebyla. V chování je skoro dokonalej a myslím, že poslední dobou i čím dál tím hezčí. Sluší jim to. A ona rozhodně není tak ošklivá jak já teď. Chjo… A pak mi najednou od ní přijde žádost na fb. Nikdy jsem se neviděli. Pak se to vysvětlilo jako omyl. Říká se že špatný vzpomínky jsou ty nejhorší, ale ve skutečnosti jsou to ty dobrý, který vás přivádí k šílenství.Je to tak. Zajímalo by mě, jestli to tak taky někdo cítí….vydrželo by to i jako téma na slušnou debatu.

Tak.

Echce se mi dál psát. Mrzne mi v nose a musim odepsat karolíně.
p.s.: ta matika mě děsí. Neumím myslet pozitivně
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama