Leden 2012

quotations. true story

27. ledna 2012 v 18:03 | authorka |  days before I die....and afterlife?
judgigng a person does not define who they are.
it defines who you are.

sometimes the wrong choices bring us to the right places

if it is important to you, you will find a way. if not, you'll find an excuse.

Whatever Will Be, Will Be

14. ledna 2012 v 16:31 | authorka |  days before I die....and afterlife?


Když jsem dostal tvou knihu, všechny pocity se ve mně roztočily jako v sušičce. Narážely do sebe a bolely. Jako když jsem si omylem sešil pusu.

Odpouštím ti proto, že nejsi dokonalá. Jsi nedokonalá, stejně jako já. Všichni lidé jsou nedokonalý. I ten chlap tam dole co odhazuje odpadky.

Jako malý jsem chtěl být kde čím, jen né sám sebou. Doktor Bernard Haleshoff říkal, že na pustém ostrově bych se musel naučit sám se sebou žít. Jen já a kokosy. Musel bych se brát, jaký jsem. I s bradavicemi. Bradavice si nevybíráme. Patří k nám, musíme s nimi žít. Za to přátele si vybrat můžeme. Jsem rád, že jsem si vybral tebe.
Taky říkal, že lidský život je jako dlouhý chodník. Některý je hezky dlážděný, jiný, třeba ten můj je plný děr, banánových slupek a vajglů. Tvůj chodník, je jako ten můj. Jen asi ne tak děravý. Jednou se snad naše chodníky setkají a dáme si spolu plechovku kondenzovaného mléka.


a to mě dnes nakoplo, přestat se litovat a začít zas bojovat.
Bojovat s tím, že mi schází tři body do zápočtu....jsem lůůůůzr. ano.

taky mám noční báseň, kvůli které jsem nemohla spát, dokud jsem jí nenapsala....

I'm just a poor girl
I wish I could die
feels like a crumbled wire
some people let lie

why is this so hurting
deeply getting inside
strawing out my soul
and all of me
and everytime

I'm broken
I'm dead
I'm nobody
I'm sad

I wish I could die
When I'm just a poor girl

Wondering .no1

8. ledna 2012 v 17:43 | authorka
Je neděle, 8. ledna 2012. Snažím se před svým monitorem pochopit, co se ve mě děje. V úterý by měli vyplavat na povrch výsledky z matiky. Mám hrozný strach a nemůžu na tu školu ani pomyslet. Co když teď veškeré moje snažení zkončí? ach...

A pak ten V...je tak hrozně milej na mě...už jsem mu jen tak v hovoru napsala, že ho mám ráda a on asi za 50 dalších vět, napsal, že z "mám tě ráda" asi neusne. Napsal to, dokázal to. Ale v mojí hlavě zas začal ten zmatek. Že nechci ranit člověka, kterého mám ráda. A co s ím, naše perspektiva je téměř nulová.

Zvláštně se chová i J. Rozjel ve mě nějakou vlnu nostalgie po to, co jsme bývali přátelé. Ve zkušebně a tak. Myslela jsem si, že to považuje zpětně za největší trapnost a celkově slabost na to vzpomínat. Ale on je dost úpornej. Posílá mi nahrávky a fotky. Nevím kam tím míří, ale vůbec mi to nevadí. Taky jsem ho měla moc ráda, a jsem ráda, že jsem našla odvahu říct mu to...teda aspoň napsat. Vlastně se to zpustilo až tím začátko-semestrovým opíjením. Díky za to.

Jenže mě to pořd není dost. Ze seznamky se ozývá spoustu lidí a nakonec mě nejvíc zaujal jeden. Ačkoliv vůbec nevím, jak vypadá. Je nesmírně inteligentní, až je to děsivé. Nějaký vzah by asi nikam nevedl, ale kamarád je to zajímavý. Zřejmě. I když kdo ví...

Jako obvykle zmatená.
Kdy už to zkončí...