Únor 2012

THAT FEAR

19. února 2012 v 2:46 | authorka |  NA TÉMA...

That feeling



Je to hrozně zvláštní chvíle. Chvíle kdy sedíte nad svojí klávesnicí, jejíž klávesy jsou tak jemné, tak snadno přejímají vaše myšlenky. Jako by se vznášely na hladině a vy jen silou své myšlenky tiskly jednu po druhé, v souvislém monologu a vtiskávali tak do své paměti, téměř externí okamžiky, které nechcete nikdy zapomenout. Přejete si zastavit vše a přehrávat si dokola jen ten intenzivní prožitek mísící nejhorší a nejkrásnější chvíle vašeho, zatím docela krátkého, pozemského života.



Jsem plná pocitů, které nedokáži úplně dokonale popsat. Mrzí mě vše,, co dnes nedokážu napravit. A strašně moc mě bolí vše, co nedokážu napravit nikdy. Jsem prototypem nešťastnice, utápějící svou ztracenou duši, zatímco se náhle objeví něco, co se vám snaží dokázat tu omšelou frázi o tom, jak všechno zlé je k něčemu dobré.



Prosím, prosím všechno na světě, ať se nikdy, prosím nikdy, nezačnu topit v ničem jiném. Ať dokážu najít sílu, která mě zakleje navždy.





HE



Chtěla bych ti toho říci tolik. Přála bych si okouzlit Tě. Přála bych si okouzlovat Tě každý den, každou hodinu, minutu i vteřinu. Aby každý okamžik mého života jen dokazoval, co právě teď ve mně hoří, a aby bylo více než jasné, že je to jen kvůli tobě.

Jsem ztracená dívka. Cítím to každým kouskem sebe a bodá mě o hluboko. Avšak veškeré tvoje slovo bodá ještě hlouběji. Jako obyčejně, mám hrozný strach. Hrozný strach, že já nikdy nebudu ta správná, ačkoliv teď už jsem připravena bojovat. Jenže možná nevím jak, a ty docela určitě taky ne. Okouzlený člověk je okouzlen tím, co sám nečeká, nezná, strašlivě po tom touží ale nedokáže to popsat. Stejně tak to cítím já k tobě, i když v ten cit jsem už nevěřila. Cítím, že jediné co chci, co potřebuji a co mě dokáže odkouzlit, je pocit, že cítím, že opravdu dokážu něco vnímat. A také cítím, že jsi ten nejzajímavější muž, jakého jsem kdy poznala.

A proto se bojím. Bojím se ztráty. Vždycky budu mít strach, že si jednou uvědomíš, že nejsem ani tak malinko dobrá, jako jsi si myslel.

picture's report

19. února 2012 v 2:13 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním
I've decided many days before to make some picture's report. To show how i feel. But it always depend on my mood, so what I'm gonna post now show my feelings probably in the same way, as article i wrote and posted before a few minutes. Don't be scared, It's just little confused Dora.

new life

19. února 2012 v 1:37 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním

That feeling



Je to hrozně zvláštní chvíle. Chvíle kdy sedíte nad svojí klávesnicí, jejíž klávesy jsou tak jemné, tak snadno přejímají vaše myšlenky. Jako by se vznášely na hladině a vy jen silou své myšlenky tiskly jednu po druhé, v souvislém monologu a vtiskávali tak do své paměti, téměř externí okamžiky, které nechcete nikdy zapomenout. Přejete si zastavit vše a přehrávat si dokola jen ten intenzivní prožitek mísící nejhorší a nejkrásnější chvíle vašeho, zatím docela krátkého, pozemského života.



Jsem plná pocitů, které nedokáži úplně dokonale popsat. Mrzí mě vše,, co dnes nedokážu napravit. A strašně moc mě bolí vše, co nedokážu napravit nikdy. Jsem prototypem nešťastnice, utápějící svou ztracenou duši, zatímco se náhle objeví něco, co se vám snaží dokázat tu omšelou frázi o tom, jak všechno zlé je k něčemu dobré.



Prosím, prosím všechno na světě, ať se nikdy, prosím nikdy, nezačnu topit v ničem jiném. Ať dokážu najít sílu, která mě zakleje navždy.





HE



Chtěla bych ti toho říci tolik. Přála bych si okouzlit Tě. Přála bych si okouzlovat Tě každý den, každou hodinu, minutu i vteřinu. Aby každý okamžik mého života jen dokazoval, co právě teď ve mně hoří, a aby bylo více než jasné, že je to jen kvůli tobě.

Jsem ztracená dívka. Cítím to každým kouskem sebe a bodá mě o hluboko. Avšak veškeré tvoje slovo bodá ještě hlouběji. Jako obyčejně, mám hrozný strach. Hrozný strach, že já nikdy nebudu ta správná, ačkoliv teď už jsem připravena bojovat. Jenže možná nevím jak, a ty docela určitě taky ne. Okouzlený člověk je okouzlen tím, co sám nečeká, nezná, strašlivě po tom touží ale nedokáže to popsat. Stejně tak to cítím já k tobě, i když v ten cit jsem už nevěřila. Cítím, že jediné co chci, co potřebuji a co mě dokáže odkouzlit, je pocit, že cítím, že opravdu dokážu něco vnímat. A také cítím, že jsi ten nejzajímavější muž, jakého jsem kdy poznala.

A proto se bojím. Bojím se ztráty. Vždycky budu mít strach, že si jednou uvědomíš, že nejsem ani tak malinko dobrá, jako jsi si myslel.

Nedokážu být normální

14. února 2012 v 21:38 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním
Už nějak dlouho píšu tuhle rubriku. Jmenoje se "až na dno a zpět" a tuším, že když jsem to zakládala, doufala jsem, že touhle dobou už budu dávno zpět. Ale když to nejde jinak, snažím se ještě bojovat. Někdy jsem silná (jako včera) a někdy totálně slabá (jako dnes). Jsem prostě maniodepresivní. A navíc jsem dnes zas nemocná.

Mám tak strašný strach. strašný. strašný. strašný
a navíc jsem tak zatrvrzelá, že chci všem dokázat, že to dokážu...peklo

ve čtvrtek mám test. v děvět ráno, nástup u hájkové...
učím se, to jo...a teď k tomu mám u Elišky puštěný 3 doors down...aaaa...a píše ni On. chmmm. radost? strach? obavy? nedočkavost?....haha, Max by řekl dýchavičnost, ale to zas ne. Nečekám, že by mě miloval, ale neuškodilo by to. Jen abych netrápila já jeho. Ve čtvrtek jdem po testu na drink. Dala bych moře za to abych tam nebyla uplně za trapnou...
inteligentnějšího muže není

napsala jsem své trápení se pro V

12. února 2012 v 2:51 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním

aasi tak, že to tak prostě je.....pokud něco posereš na tolik, že už se z toho lokálně nevyhrabeš, pak je to totálně v prdeli. a vždycky jen ty ´budeš ten viník. Bez ohledu na to, kolik lidí tě při tom podělalo, kolik času ti sebralo bojování s tím. Nic už tě neodčaruje. A to způsobí, že se tak cítíš. A pak...pak se všichni z nějaké pochybné lítosti odhodlají jen k utěšení, že se to prostě stává....
Ale pokud jsem teda nezklamala, znamená to , že jsem se snažila o něco, na co nemám? ... tak to přece je ne? pokud bych to opravdu posrala, lidi řeknou že seš píp, která je blbbá protože to a tamto....ale ono je to jinak - ty za to nemůžeš, protože tove skutečnosti nikdy nebylo v tvých silách?
ehmm...tak tohle asi taky nesnesu
time to fight or time to die


> choose my way