Březen 2012

umělcovo nic

11. března 2012 v 20:08 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním
"Procházíme se po obloze
Dokud hudba zní
Slova v nás ještě neumíraj
Jako naše sny
O naději a nějakym tom štěstí
A hysterický smích
Považujeme za úsměv
Procházíme se po obloze
A padáme k zemi
Při posledních tónech"
(citace)


"Pro umělce je pocit štěstí zabiják. Jeho největším štěstím a neštěstím zároveň je cítit se celý život jako nenaplněná nádoba."

pain or life

4. března 2012 v 16:51 | authorka |  píšu,vztekámse, kreslím, pláču, blázním
Prohlížím si své zjizvené a pohmožděné tělo a uvědomuju si, jak pomalu s mizející modřinami mizíš i ty z mého života. Akorát se vstřebávají do mě, z mé hlavy nemizíš. A hrozně to bolí. Nechápu, že vyhození ze školy mě nechá plakat týdny, a tyhle situace neuroní ani slzu. Přitom bolí mnohem víc.

Nevěřím, že by si dokázal zapomenout tak rychle. Nevěřím!