Prohlížím si své zjizvené a pohmožděné tělo a uvědomuju si, jak pomalu s mizející modřinami mizíš i ty z mého života. Akorát se vstřebávají do mě, z mé hlavy nemizíš. A hrozně to bolí. Nechápu, že vyhození ze školy mě nechá plakat týdny, a tyhle situace neuroní ani slzu. Přitom bolí mnohem víc.
Nevěřím, že by si dokázal zapomenout tak rychle. Nevěřím!
Nevěřím, že by si dokázal zapomenout tak rychle. Nevěřím!






