jak tu sedím nad obědem...ehm, asi pozdním obědem. nebo spíš časnou večeří? nějak nevim, stejně mám tak jedno jídlo na den, takže je to prostě jídlo. byla jsem celý den v knihovně, a když už jsem umírala, utekla jsem domů. tedy "na byt". (zajímalo by mě kde mám teď vlastně doma...). Po cestě jsem si koupila kukuřici, mňam. Uvařila těstoviny, na ně pár lžič kukuřice, trochu tvarohu a posypat kořením na americké brambory. Ha haha, jsem to ale kuchařka. (i když je to fakt dobrý, akorát už nemůžu.
Cvičení teď nějak flákám. To vždycky když jsem v Praze. Mohla bych si dneska aspoň zaposilovat. A ještě zvážím tu výpravu za anež. Spíš zacvičím, osprchuju a dám si kopřivu. A půjdu ještě šrotit, nebo skicovat most. Taky bych měla jít něco koupit mamince k svátku. Už jsem zase schizofrení.
Dnes se mi zdály hrozně živé sny. Asi z toho piva. Ale včera mě to pivo fakt nebavilo. Tím víc mě trápí, že jsem tam zas nechala stovku. Musim šetřit.Zdálo se mi o princovi a o elišce. eliška byla npříjemná a nadávala. přišlo mi že hrozně žárlila na to co já mám a ona ne. a někdy mi to přijde tak i v reálu, beze snů. je mi to líto, protože ona se fakt trápí. a mě není co závidět. a princ mi ve snu posílal opilé smsky, ale naprosto absurdní. jedna sms s textem, druhá jen plná smajlíků. nesmysl.
budila jsem se, abych se na něj mohla podívat. bohužel to byl jen sen. mám to vydržet do pátého, pak se prý zas podíváme na nebe. achjo, třeba do tý doby zdechnu žalem, ale vydržím to. i když mi vojta bude cpát do hlavy cokoliv. každý mě akorát odrazuje, jak jsou všichni zhrzení. pozitovní je jen to, že mě to neodrazuje.spíš mě to občas nutí v hlavě nějak to změnit, ale nedovolím si být "protivná a dotěrná". respektuju jeho problém. volnost. všechno. nejsem stíhačka. neumím to. i když je to třeba špatně. jsem zvyklá na pozrnost a vím, že by se našli takoví, kteří by mi jí dali mnohem víc. ale zřejmě to není to, o co stojím. stojím totiž o něj. ať už je jakkoliv chladný. chci žít teď a tady. a teď a tady je on ten jediný, kdo mě dokázal zachránit. ....
...sakra zase na mě jdou ty zbytečné kecy...chtěla jsem si prostě jen říct, že mě hrozně dojal. kdž jsem v depresi brečela, jak je všechno na hovno, jak jsem špatná a neschopná, napsal něco tak okouzlujícího....že jsem si řekla, páni, tak oni princové vážně ještě existují... Napsal mi totiž: no ale já tě nemám rád proto, co jsi dokázala nebo nedokázala, nebo jestli jsi architektka, ale pro to jaká jsi". předtím, než se rozpustím nad tím, jak to píšu a pominu, že mi vlastně nikdy neřekl, že mě má rád. že vlastně ani nevím, jestli něco cítí. jen mi psal, že neví, jestli teď dokáže někoho milovat. tedy chtěla jsem jen napsat, že ho mám ráda. tak ryze, že si to těžko něčím pokazí.
když miluji, neumím to nikdy změnit. bohužel






