zajímavý den, ale nestíhám o něm napsat.
možná později.ptotože už chci spát, vemu to rychle.
nestíhám nic z mého plánu a neučím se...ale!
pokud jde o prince, jsem v tom až po uši...zřejmě je o mnoho statečnější než já, zřejmě se rozhodl nenechat mě trpět, ne tak úplně. utrpení to sice je, protože ho nemám, ale aspoň vyjadřuje pocity. lépe než já. lépe proto, že je vyjadřuje mnohem otevřeněji než já. ani nevím, jestli jsem se ve včerejší depce zmínila o tom, jak mě utěšil. a jak mi to pomohlo...a dnesmi opravdu poskočilo srdce. a rozbrečela jsem se....je to zvláštní, milovat.
včera řekl, že ho mrzí, že to pro mě teď nemůže moc být.
dnes byl hrozně moc milý. hodně hodně, ani jsme si to nezasloužila. a pak, po delší pomlce jen tak do prázdna napsal: jsi krásná.
nejsem, to ano, ale nikdy nevyjádřím slovy ten pocit ve mě, nikdy nikdy. ale pokusím se nakreslit ho. pokusím se sdílet ho. pokusím se být pro něj lepší.
.....> a to v první řadě doprdele znamená dát se trochu dokupy a nebýt oplácaná. sakra! chci zpátky starou já

Za trochu lásky (Okna v bouři)
Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy
za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.






