Zítra mám poslední test z matiky. A taky to bude zřejmě poslední počin na FA. Poslední páteční únik z Fakulty architektury ČVUT. Volejme sláva a tři dny se radujme. Ach ano, nemám radost. Protože to není vítězství, ale životní prohra. Prohra, se kterou se musím srovnat a žít dál - nějak, jakkoliv. Musím se srovnat s tím, že jsem pokořená, ponížená, vysátá. Že třeba nikdy nebudu dělat to co chci, ale to co budu muset. Abych mohla přežít svůj život.
proudy lásku odnesou....jakoukoliv. můj proud už přivál, necítím zášť...
Píše princ. Vždycky píše večer. Nenechá mě jen tak čekat. Nevím co s tou myšlenkou každý den dělat.
Včera jsem nebyla hodná. Byla jsem zase vyděšená, že se nikdy neuvidíme, že se málo uvidíme, že léto je moc blízko...
Chtěla jsem se za své odseknutí, že je mi všechno jedno dnes omluvit. Ale neudělala jsem to...respektive neposlala jsem to. Nenašla jsem odvahu. Nebo dost silný důvod. Jen bych zas byla směšná...
napsala jsem mu:
promiň mi ten včerejší výlev. Neměla jsem říkat,že je mi všechno jedno, když to není pravda. I když bych si to někdy přála, možná bych pak nebyla tak smutná. Ale spíš už by to bylo uplně špatně.
nedvědovci zpívali "Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam", a tak to cítím i já. je to jedno, pokud tu budeš
nedvědovci zpívali "Jsi můj proud, co někam odnese mě, jedno je kam", a tak to cítím i já. je to jedno, pokud tu budeš
Dnes mě nebude rušit, když počítám. Hmm, nevím jestli o to stojím, ale měla bych. Včera si to nezasloužil, dnes si nezaslouží nerušit mě. Asi jsem zlá, měla bych se měnit. Jenže já jsem jen příšerně smutná. Nějak se s tím musím srovnat stejně jako s mojí prohrou ve škole. Tak zpět k učení...







http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=ta4BizhGx8g