uuuuh, vynechala jsem spoustu dní, vím vím. Ale nechtělo se mi nic psát. Zrovna se učím komplexní čísla, na přijímačky. A dneska (včera měli děti narozeniny. Byla babička. Zvláštní den. Myslím na prince, moc. Musí mě mmít rád, když se nezlobí, že tam nejsem. Vůbec tam nejsem. Nebo to jen neříká nahlas. Ale trápí mě to. Taky nechápu, proč jsem to pořád nikomu neřekla. To chci ty prázdniny prostě nějak přežít? Co chci dělat? Co když už nebudu v praze! Mám strach. O nás.
Ale původně jsem chtěla psát něco jinýho. Posledních pár dní mě štve, že velikost košíčku nové podprsenky je E. je to moc. Rodičům už jsme o vyčetla. Velký prsa je opruz. Vážně. A právě to je ta věc. Ležím v poseli než usnu a čtu si knížku, z lenosti si jí opřu o břicho, protože je dost velká. A když se zrovna chystám otočit stránku a jemmně jí nadzvednu, zjistím, že mi TY PRSA zakrývají ještě jeden celý odstavec. DAMN!!
That's all my dearest.






