close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

první

25. května 2012 v 14:55 | authorka
Když si čtu o cizím štěstí, často pak přemmýšlím nad tím svým. Možná naprosto zbytečně si uvědomuju, že si ho sama dostatečně neuchovávám. Nesnažím se zapamatovat si první okamžik, ten nejlepší nebo ten nejhorší. Snad je to jen tím, že ho raději žiju, než uchovávám.
Většina lidí miluje výročí. Nebo se ho alespoň snaží nezapomenout - myslím ten první opravdový den spolu. Ano, myslím tím první rande. A kolik si vlastně pamatuju já? nezapomínám to schválně?
Zkoušela jsem se rozpomenout na úplně první "první opravdové rande". Ale neskrývá žádný milý příběh, ani divoký, ani romantický. Vzpomínky mám spíš negativní - připadala jsem si zpětně jak malá holka, měla jsem trochu strach, protože jsem byla zamilovaná až mi bylo špatně od žaludku. nevím, proč se to tak děje, ale je to takový ukazatel. Když ho mám ráda, je to kamarád. Když jemi zle, je to on. A je to složité.
Jak to bylo s Princem Ládíčkem? (hmmm, není králík, haha) Mimořádné? Možná. Čím? ...
Takže:
.schůzka pod koněm - vždycky jsem chtěla mít rande pod koněm
.spontální bar je vždy ten nejlepší
.byl to asi gay bar. ale možná jen tak seděli kolem nás. pamatuju si jak jsme plkali o něčem hloupém a oni se nám smáli. omluvili se za to, ale bylo to fakt vtipný. něco jako že chlap může brečet jen když prohraje sparta :D
.pili jsme vímo a hodně. a já jsem pořád zapalovala svíčky kolem. bylo jich tamdost.. všude svíčky. a barmanovi se to nelíbilo. a napomínal mě. pořad :D ostuda? možná :)
.slzy. zřejmě nejintenzivnější asociace. spousta slz. vyplakávala jsem svůj nekonečný žal, který prostě nešel zastavit ani když se to vůbec nehodilo. achjo. byla bych toho litovala. ale možná mě dodělalo to jeho utěšování. utěšování mě zorbrečí ještě víc. dává mi to nějaký signál, že moje tělo to klidně může vypustit ze sebe
.u brečení polil ubrus a já v něm viděla muže. myslim v tom fleku. na ubrusu.
.radši jsem už šli
.zase u koně
.kdy mi to jede domu? metro už nejelo
.na zastavce tramvaje jsem čekli dlouho. hodně dlouho. nejela
.šli jsem na jeho
.taky nejela
.sníh! mám to, bylo tam spousta sněhu
.zase slzy? achjo. ale dostala jsem pusu? jak a kde a kdy? já fakt nevím, kde to asi tak bylo. sněžilo. jo asi na tý zastávce. pak jsme se schovali nahoru k budovám. dostala jsem další. další. další. .. .. .. trochu zvrhlé hrátky. jel domů taxíkem, já metrem. nevím jak to přesně bylo a kdy jsem odešla. sakra nevím.
.pamatuju si paní na zastávce. byla to romka a nadávala na situaci v tomhle posranym státě. asi proto, že tam byl pán, který neměl tuhle noc střechu nad hlavou. ani tu další, ani tu minulou. a tak jsem si povídali, jak je to těžké si v praze na to vidělat. a jak je každý den do noci v baru v práci, aby mohla žít kdesi v minibytečku za 10 tisíc. byla jsem na ní hrozně milá, klepala jsem se zimou, ale zima mi nebyla. něco mě hřálo. hodně moc mě to hřálo.
.doma mi vojta uvařil čaj
.ráno jsem šla k hájkový
.napsal mi at to vydržim, že jsem statečná
.v pátek druhý den, jsme se viděli při mojí cestě na nádraží. po pravdě jsem neměla jet domů, ale jít s ním do kina nebo tak. takovou nudu by zvládl jen pro to, aby jsme se měli kde potkat. a já byla zmatená, ale ráda. chtěl mě znovu vidět
.uvědomuju si, že to píšu, jako bychom se už nikdy neměli vidět. to není pravda. a doufám, že nikdy nebude. ach ach.

.mám teď celou dobu husí kůži. když na něj myslím, cítím ho. někdy ucítím jak voní, a napíše mi. weird.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama