close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

80.: na dálku a na hovno (fuj jsem sprostá)

4. července 2012 v 14:38 | D^ |  STÁT SE ZASE ČLOVĚKEM
".....A i když jsem stále zastánce téze, že vztahy na dálku jsou naprosto nejvíc na hov... risknul jsem to, a to i když to nemělo budoucnost :-) a vlastně ani skoro po roce nemá ..."


(Tahle reakce mě mírně rozhodila. Ne proto, že by byla nějak špatná, negativní, urážlivá...ale proto jak je pravdivá.)

Takže můj problém číslo jedna: nepřiznám si to...
- nepřiznávám si sama sobě, že takový vztah je na hovno (bez hvězdiček!) byť je ta vzdálenost v porovnání s 350km cekem minimální. A nakonec není to jen o vzdálenosti - nemít práci, školu, rodinu, povinosti...tak ani milion kilometrů není problém. Řekla bych, že my všichni ten problém posouváme dál (jinam) než je. Kdybychom byli volní, nebyl by problém. Kdybychom se dokázali na všechno vykašlat a jít za tím naším (strašně protivným, stále se mýlícím a zoufalým) srdcem, nebyl by problém. (..ehm, to ve mě přetrvávý asi symbion květinového dítěte. be free - be happy..).

- Jenže všichni víme, že to tak není. Nebo si to namlouváme, protože nemáme odvahu. Nebo ne? Nevím. Pokud jsem to dobře pochopila, udržovat vztah na dálku pro vidinu společné sladké budousnosti bez překážek je RISK. A neznamenalo by riskovat spíš se sebrat a celou tu protivně dlouhou, třistapadesátikilometrovou překážku smazat? Asi ano! Ale to už je sakra odvážné. Ono se tím asi v podstatě smaže i dosavadní život, pro jeden vztah se rozhážou všechny ostatní a celkově je to tak nějak nesmyslné... Tohle je hodně radikální, hodně ve velkém. Ale řekněte, nebylo by to hezké? :) Jen ta představa, jak jste spolu a nikde není TEN problém - úsměv! Bohužel, za tímhle vším je spoustu dalších otázek. Vydrží to? Jak dlouho? Budeme šťastní? Jsme toho schopni? Nejsme spolu jen proto, že se málo vídáme? atd atd. Jasně, že na to se teď (s tím co cítíme) nedá ani pomyslet. To prostě neexistuje....Asi už teď hrozně plkám, jen jsem si řekla, jestli by nás velký risk nezbavil mnoha dalších, menších, riskantních (třeba) zklamání. Ale kdoví. Taky se to dá svést na čas. Pokud přečkáme tohle, co nás pak rozdělí, hmm?
Víte, někdy mám největší strach z toho, že za tuhle pitomou "čekací dobu" okouzlí někoho jiného. Ale to by zas nebyla ta "pravá láska". I když to lidský srdce (zase to na něco svádím :D) je hrozně hloupý. To se klidně přestěhuje a nakonec nikdo neví proč.

- Teď jsem z tý myšlenky úplně pesimista. Fuj. (jako obvykle)

Můj problém číslo dva: dělí nás sotva 100km. a asi jen na léto.
- Těžko se soudí co už je mmoc a co ještě jde. Každý kilometr navíc, každý den navíc zvyšuje tu zeď mezi vámi. Ale když se po delší době setkáte, ta vlna padající zdi je neuvěřitelně intenzivní. (Zrovna si užívám ten po-euforický syndrom zřejmě).

- Taky mě napadá, že když už o někom uvažujete tak docela vážně, má vůbec smysl posuzovat co má nebo nemá budoucnost?
Asi mám strach ze spojení "nemá budoucnost". Tak,že to nemůžu ani vidět.

- A ano, i když jsme každý den v kontaktu tak, jak informační technologie dovolí, chodím běhat, abych to ze sebe dostala. Mám vztek na sebe, že s tím velkým NIC co teď máme spolu nedokážu udělat nic smysluplnějšího.

- Nebudu běhání, sportu a jiné fyzické únavě upírat pozitivní fakt, že pak můžu spát, tedy usnout. A alkoholu (bohužel) v malé míře, že pak nemám tak hrozné noční můry, ve kterých prakticky pořád má svojí roli.

- Taky věřím, že zas brzo bude září, odjedu do školy, bude zase Praha a tedy i on. Říká tak jo.

- Zamilovanost mě dokáže pěkně zničit. Ale je to taky tennejlepší pocit. Proč?


Nakonec bych ráda poděkovala za takový komentář. DĚKUJI! (i když jsem rozhozená, jsem za to moc ráda)
A taky bych se ráda omluvila, že jsem si to po sobě ani jednou nepřečetla a nic neopravila. OMLOUVÁM SE.
A úplně všem v podobné situaci popřála odvahu a sílu do lásky zdánlivě bez budoucnosti. Fixa zpívá ten nechutně líbivej verš, že "velká láska není zbytečná". Snad nikdy. Tak tomu věříme, Márdi. Mrk. Takže HODNĚ ŠTĚSTÍ!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SkyBob SkyBob | Web | 4. července 2012 v 16:25 | Reagovat

Jistě velice vyčerpávající článek se spoustou nezodpověditelných otázek. Vlastně i sám sobě již dlouho pokládám naprosto stejné otázky a stále se nemůžu dobrat odpovědi.

Je vidět, že přemýšlíme naprosto stejně, takže to jen v rychlosti projedu (přeci jen jsem ještě v práci):

- srdce je prostě blbec a dělá si co chce, nehledě na to co říká rozum

- myslím si, že bych kvůli ní dokázal vše opustit, ale je tu to velké ALE … je rozdíl mezi velkým riskem a hloupostí … i kdyby všechno klaplo, stejně za chvilku půjde na vysokou a zase nebudeme moct být spolu. Takhle zatím pomaličku polehoučku budujeme náš vztah, jenže jednoho dne bude muset jeden z nás udělat ten obrovský krok a vše opustit … ano, bojím se, bojím se moc … bojím se, že nebude schopni spolu žít, nebo že to nevyjde, že to třeba do té doby nevydržíme, že se zakouká do někoho jiného … je toho strašně moc … snažím se na to nemyslet, žiju pro přítomnost a budoucnost už nějak dopadne

-jestli je ta vzdálenost 100 a nebo 350km není zas tak velký rozdíl. Nemůžete být spolu, a nevím jak ty, ale mě smutné koukání na toho druhého přes webku štve … ale pořád lepší než nic

- běh, sport a tak … jedna z mála věcí, co na tohle pomáhá

- je důležité se na něco podobného upnout, těšit se, že se zase uvidíte … nebo alespoň pro mě, já bych to totiž jinak nevydržel

- „Zamilovanost mě dokáže pěkně zničit. Ale je to taky ten nejlepší pocit. Proč?“ NEVÍM :-)

(chtěl bych to ještě rozvést, ale není čas :-) snad příště)

2 doDina doDina | Web | 4. července 2012 v 16:59 | Reagovat

smutné obličeje na obrazovce...to hodně nemám ráda. to fakt bolí.
V krizi se upínám k takovým kratičkým okamžikům, které většinou nic neznamenají, jen je mámm hrozně moc ráda, mám je nahrané v sobě a pouštím si je jak videa na youtube :D (divný ale pravdivý příměr).
Napadly mě k tomu dvě písničky, třeba tě pobaví :) (nevím, mě prostě pořád napadají nějaké "tématické" :D ..jsem asi trochu magor) haha
první: http://www.youtube.com/watch?v=CJ70yv8CcWE
...text je zde především,hihi. i když ..jack white :)
a druhá...dostala jsem, abych nebrečela, netopila se v nejistotách atd. krásný dárek :) to je vlastně docela reakce na tu první:)I've never mer a girl like you before! :) http://www.youtube.com/watch?v=7I53o0OWpZ8
(snad nejsem moc daleko od vkusu)

určitě mě zajímá jak to příště rozvedeš :) já jsem v práci pořád, takže vlastně můžu psát pořád žejo - jasná věc přece! :D

3 Babsy Babsy | Web | 4. července 2012 v 21:30 | Reagovat

Ah... no ja som so svojím chalanom už vyše rok a sme od seba 200 kilometrov. Najmä sme chudobní študenti a mne je len 15 ale aj tak prežíváme. Niekedy je to dosť ťažké (treba teraz, už len šílim aby som bola s ním) ale je fakt, že sa na seba viac tešíme a možno sme len naivní, ale chceme mať spoločnú budúcnosť. Všetko je len o ľuďoch, či to vydrží alebo nie. Je to rovnako tak o láske, keď ho potrebujete mať proste pri sebe a nakoniec keď už vám nie je 13 tak je to aj o potrebách. Lenže každý proste všade nebude hovoriť o tom, že mu chýba sex, však? To len ja som taká sprostá.

Ale viem, že by som nezvládla taký ten naivný vzťah keď sú každý z iného štátu (nedajbože kontinentu) a že "až nám bude 18 tak budeme navždy spolu" Dobre, toto by som fakt nedokázala, viesť taká vzťah, keď sa vôbec nevidí, ale tak... záleží na človeku.

Viem o takých, ktorí sa deptujú treba len kvôli 10km, ktoré môžem ja len závidieť.

4 doDina doDina | Web | 4. července 2012 v 23:21 | Reagovat

hmm hmm, vidím, že jsme rozlouskly téma. Právě jsem se z 10km běhu, které jsem posilnila dvěma desítkama, ale snad jsem ještě objektivní. Neboj, nejsi sprostá. My to asi nezmiňujem, protže být spolu znamená i to. A navíc to jevlastně jeden z větších důvodů, proč mám strach že se objeví jiná :(
A že se ostatní trápí i pro pár kilometrů....ono většinou každý kilometr, každý den, každý smutek...je navíc. Je to prostě špatně, ale svět je přece malý a nějak to musíme zvládnout, že? :)

5 Little (T)error Little (T)error | Web | 5. července 2012 v 13:49 | Reagovat

Jsi dost podobná povaha, jako já. Než do něčeho opravdu jdu, musím se pořád ptát. Má to cenu? Bude to mít budoucnost? Jak dlouho spolu vydržíme? A až to pomine, jak se k sobě budeme chovat? Nebylo by lepší zůstat kamarády?
  Zkrátka a dobře je to tisíce otázek na které známe odpověď jen tehdy, až to zkusíme. Než jsme se s Vojtou dali dohromady snažila jsem se na všechny tyhle otázky najít odpověď a nepodařilo se mi se k ní ani přiblížit. A nechci být krutá.. ono se to nikdy nikomu nepodaří. Můžeš nad tím hloubat, ale v podstatě tě to jen rozhodí.
  Vy dva jste spolu. A zároveň spolu nejste. Podivné, ale jste šťastní? Říkáš že zamilovanost je ten nejúžasnější pocit na světě a možná šťastná seš. Nehleď do budoucna, nemá to cenu. Zatím žij s tím, že po prázdninách už budete spolu. To jestli opravdu nebo ne, to nech osudu. Přeju v tomhle pevné nervy a hodně duševní síly. A samozřejmě i hodně štěstí, trpělivosti a vytrvalosti. To všechno budeš potřebovat.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama