Jsou dvě ráno. Jsou dvě hodiny po půlnoci a je mi zle, že bych zvracela. (och ano vím, jak je o odporné slovo. vím to.) Nejsem nemocná. Nejedla jsemšpatné jídlo. Nepila jsem litry alkoholu. (No dobře, měla jsem skleničku moc dobrého vína. zase to oblíbené z habánských sklepů. jednu skleničku, možná dvě. tady doma. nic zlého přece).
Ale je přesto mám každý den ten samý problém. Někdy se bojím, že jsem si tím ultra-stresem uhnala problémy do konce života.
Dneska si tatík všiml, že nechodím ven. Jakože za přáteli a na rande a tak. Trvalo mu to docela dlouho, hmm?
abych tak řekla, dejte si píseň....whoo stand by me :'(







Jaktože si přestala chodit ven? A bývá ti často špatně? Jsem na tvém blogu teprve podruhé a jaksi nechápu.
Retro song, dobrej. :)