close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Part 1

13. září 2012 v 0:38 | D^ |  STÁT SE ZASE ČLOVĚKEM
Myslím, že už je konečně a čase vypsat svou zpověď. Přišla jsem ze sprchy a tam hned všechno vymyslí, všem se v duchu omluvím, najdu si výmluvy i psychiatra. Ale pak přestane téct horká voda, naštěstí jen z mojí vůle, a všechno umění sebekkontroly je pryč. Jsem zase ta stejně labilní Já.

Co všechno mám na srdci: sebe přes celé dlouhé léto a dosti upadající konec prázdnin, prince, sestru, svůj nedělní výlev, zneužívání přítele. Kaju se, zdá se. Přijde na to, jestli jsem si to všechno zasloužila. Jestli jen na sebe zbytečně nehážu vinu a smutek.

Nevím, kde mám začít, ale začnu u nejhoršího. Tam, kde se mi ze mě zvedá žaludek.

Víkend. Návštěva - trio sestra, králík, přítel. Už to nějak nešlo odvolat, i když jsme z toho neměli radost. Chvíli jsem se i těšila, ale docela rychle mi došlo, že asi zbytečně. Pocity z toho - jen vztek, stesk po strých časech, smutek, výčitek, poplematenost, výsměch.

Už zase. TEn pocit hluboko ve mě. Nedokážu to psát. Jsem jak prázdná láhev, nic ve mě není. A ta láhev je navíc neskutečně hluboká, jako studna. A studny jsou přece hrozně smutná....
Je mi to tak líto. To nic co se vlastně neděje.
Pokračovaní příště :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | Web | 19. září 2012 v 10:03 | Reagovat

Tak úplně nevím, co se děje. Trochu obrat od posledního článku, co jsem četla. Ve vaně, pod tekoucí vodou se skvěle odpočívá a rozjímá. Já bych se naopak potřebovala asi chvíli cítit prázdná. Cítím se přeplněná k prasknutí, jako bych jen čekala na okamžik, kdy to všechno bouchne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama