close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak jsem tady.

26. září 2012 v 12:58 | D^ |  pláč a smích na kolejích
Praha je velká, ale čím větší to město je, tím je vlastně menší. Nikdy nedokážete být všude a tak jsme nakonec odsouzeni k mnohem menšímu poloměru kružnice známého kolem nás. Je to tak jiné, než být doma. Ale na druhou stranu cítím, že jsem se sem vrátila jako domů. Je mi tu dobře. Střídavě smutek a střídavě niterný pocit štěstí. A taky místa na zemi, i když s ním je to pořád složité.

Možná proto, že tady mám svoje lidi, možná proto, že je tady princ. Ale nikdy ne tak docela. Už nemám mojí milovanou sestru vedle sebe, místo ní jen nějaké dvě slečny (a stejně semnou moc nepobydou), a taky princ není moc. Nemá čas. Achjo. Vím, že je to pravda, že práce má hodně a že nemůže ponocovat, aby tam vůbec k něčemu byl. A že já zas musím být o víkendu doma. Ale je to takový brouček do hlavy. Mám ráda pozornost, které teď moc nemám. A když tak vidím, že bych jí třeba od jiného měla mnohem víc, tak brouček roste. Hmm. Ale nemyslím si, že v někom najdu dalšího človšška takového formátu. Jednou jsem napsala, že inteligentnějšího muže není. A to jsme se ještě ani neznali, ale nemyslím, že je to pravda. Prostě to pece nemůžu vědět. Je to blbost. Myslím, že mě nikdy nebude do ničeho nutit, že mě klidně nechá patlat se ještě 6 let na škole, i když by mohl mít někoho, kdo už mu zařídí ...ehm..zázemí se to mu říká?..no asi tak. Na druhou stranu nevím, jestli o to stojí. Jen vím, že kdykoliv jsem bez něj, tak šílím, myslím na něj a nevím, jestli on na mě. Ale když se konečně sejdem, je mi tak krásně, jako nikdy předtím.

Je to boj ta láska moje. Mohla bych psát ještě tisíc let o tom, jak moc ho mám ráda a taky o tom, jak bych mohla jít za jinými, co na to čekají. Ale neudělám to. Na volání čičí kočičí od kolemjdoucích krasavců se neohlížím. Jsem přece zakletá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | Web | 29. září 2012 v 20:14 | Reagovat

Ano, ten začátek jsi napsala dobře. Když jsem bydlela na malém městě, tak jsem znala všechny a všechno. Tady bydlím v pidi čtvrti ve velkém městě, ale vlastně jsem tady tak nějak pořád cizí. Už dva roky.

Pozornost je důležitá. Připomíná mi to knihu Pět jazyků lásky. Taky je pro mě pozornost tím nejdůležitějším. Nějaký společný čas se přeci musí najít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama