Uvědomila jsem si, že pravidelnějších příspěvků jsem schopná jen když se intenzivně necítím celá. Když nepíšu, neznamená to, že jsem bezmezně šťastná. Kdybych měla radost, asi taky něco píšu. Jen to jen stav, kdy se mi nechce každou hodinu umřít, ale prostě jsem. Dělám co musím a taky to, co všichni. Čekám na záchranu. Už ani ne na prince. Ale na mého hrdinu. Určítě bude vypadat jako na půl stroj a jeho tvář bude nejasná. A bude mě chtít zachránit. Od čehokoliv a od všeho. Bude dobrý? A dost silný? A bude se mi to líbit?
Dneska se učím, zase matika, místy přemáhám neuspokojení a taky jsem uvařila oběd pro sebe. Mám dobrý kuskusový jídlo... i na večer...i na zítra...možní až do pátku. Aaaachjo! :D
Skunk Anansie a nová písnička. Opojení.
Myslím, že jsem ještě pořádně nenarazila na světě na člověka, který by je semnou obdivval. (až na toho, kdo mě k nim přivedl...a možná jsem zpočátku taky nechápala to jeho absolutní pohlcení kouzlem SA)
Myslím, že jsem ještě pořádně nenarazila na světě na člověka, který by je semnou obdivval. (až na toho, kdo mě k nim přivedl...a možná jsem zpočátku taky nechápala to jeho absolutní pohlcení kouzlem SA)
Chtěla jsem psát něco duchapřítomného, ale to očividně není můj šálek čaje, hh. Napadají mě teď jen plky o tom, jak budu muset ven, i když je tam tak hnusně. A chtěla bych rande. A moc. A nebude. A zítra taky ne, protože mám večer sestičky. A pak pátek. Grrrr.
Politika, deprese, nespaní, léčení, psycholog, prášky, vztah, strach, rodina, vzhled, vyčerpání...o tom všem dnes nechci psát. Jsem z toho unavená.
Dokářete mít dobrý den bezdůvodně? (možná)







Věřím, že blog je jedna z možností jak se cítit lépe a proto také většina lidí píše, když se moc dobře necítí. Což se u mě nedá íct, já zase píšu jen když mám náladu na psaní a je jedno jestli je jsem nešťastná nebo jako dneska nadmíru spokojená.. :) Každý asi čekáme na svého hrdinu.. ;)
Chápu tvoje vyčerpání na mě poslední dobou taky všechno dolíhá, ale neboj, ono to přejde, protože to prostě tak chodí.. ;)