Pláč. Dnes pláč. A přitom bylo krásně přece. ... Řekněte mi někdo, proč jsem tak zmatená!!
Nedokážu prožívat pocit radosti z našich schůzek. Rande je fajn, ale vždycky nějak končí. Nesnáším, že končí. NEchápu proč tím odcházením tak trpím a nechápu, jaktože on tím netrpí. (Nebo trpí?) Dneska byl úžasný. Mslím, že pochopil moje naznačování a přesně tak se chová. Mnohem pozornější, víc říkání a víc smíchu. Víc naslouchání.
Vím, že mu asi noc nezlepším svým smutkem z odloučení. Ale je to tím, že vím jak dlouho zas budu muset čekat. Dlouho znamená, že nevím kdy. Dlouho znamená, když vím, že to není zítra.
Dnes jsem se dostali daleko. Ke starým přátelům, rodinám a bolestem. Dokonce k politice. V tom vidím dálku, protože někdy mám pocit, že se toho oba bojíme. Vody politické jsou nejisté a mohou leccos změnit. A zničit. Nebylo to úplně špatné, ale utekli jsme od toho.
Měla bych zítra nasat něco milého. Pořád čekám na vhodný okamžik. Na říkání pravdy. Az čekání se mi pak chce mlčet. Není to strach z neopětování, je to strach z nevhodnosti, ukvapenosti, nepřipravenosti. Vidím, že je to pro něj důležité a ne tak povrchní jak všichni ti muži jež minuli mne.
...Říkat každý den miluji tě, nemusí znamenat cítit to. Často uvěříme tomu, co stále opakujeme.
píseň z metra. znáte toho týpka na Ípáku? haleká tam falešně různý songy. dneska taky halekal. ale tuhle zas jiní, opilci z metra






