Varování! Tyto řádky zaplní velmi pozitivní emoce. Pokud na to nejste zvyklý, nečtěte dál.
(ehm, nerada bych někomu rozházela hladiny hormonů a přivodila uzkostné stavy...ehm...známe, že :)..)
...kafová přestávka...
Tak. To se mi včera stala taková milá věc. Jak z filmu pro freaky-teens. Ale začnu nějak od začátku.
Zrovna včera, jsem narazila na tohle video - song. Záměrně říkám video, protože stojí za to, ho vidět, možná. No prostě mi to přišlo silné. A měla jsem chuť zachraňovat. Aby pak třeba někdo lovil mě. A vzpomínala jsem si, kdo mi v životě takhle pomáhal. A jestli vůbec. Nicméně vzpomínky to nejsou růžové i když vždycky dobře dopadly. A to jsou věci, za které jsem ráda, protože dnes vím, že by to byla chyba. Velká. Z hromady lidí světa jsem vylovila maminku a mojí princeznu-sestřičku-kamarádku. A o ní to dnes celé je. O ní a o tom, co na mě včera ušila.
Byly jsem s ní a s naší třetí sestrou (to znamená kamarádky jsme, krev máme každá svojí, hihi) domluvená na nějaký večer. Jeden týden jsme to pro moc práce zrušily, na včera to vyšlo. Pořád jsem nevěděla, kam vlastně půdem, ale bylo mi to dost jedno, těšila jsem se protě na ně. Na sraz jsem dorazila naštěstí včas. Nabrali jsme ještě druhou ženu, a že do einsteina. Mám ráda mírák, nevím proč se mi za večera tak líbí. A bylo tak nějak dobře.
První překvapení. Před vstupem moje jiná kamarádka. Tyhle jí moc neznají, jen moje princezna a to jen trochu. Hlavně jí zná z vyprávění odemě. Radost. A hloupé otázky "co tu děláš?" :) Ty pohledy mi byly trochu divný. Dovnitř.
Druhé překvapení. Další čtyři, teď už naši společní, kamarádi. Plno objímání, škrcení a afektované radosti. Dlouho jsem všechny neviděla. Jenže to nebyla přetvářka.. Včera ne.
Třetí překvapení - to jsou tvoje zapomenuté narozeniny. A spousta dárečků. Nádherných.
Čtvrté překvapení - dorazila poslední kamarádka. Mám jí ráda, jako jedna z mála mě nezatratila, když už s ní nejsem ve škole. A taky mě zachránila, když jsem neměla kde bydlet. A dorazila, i když se celý den klepala na brigádě venku. Úplně promrzlá. Potkaly jsem se v úterý na tenise a vůbec se neprozradila.
Ach jo, to je kamarádů. A pro všechny mám místo. Není to zas taková bída....
A to všechno princeznamoje. Nechápu, jak to dokázali, ale oni na to byli všichni tak natěšení a připravení. A já to vůbe vůbec netušila. Připravovali to skoro 3 týdny. Děkuju jim za to. Byl to krásný večer a já se smála. A myslela jsem to tak.
Domů jsem se odpotácela ještě s růží v květináčku v ruce. Mám jí napořád, abych na to nezapoměla. Až buu velká a budu mít zahradu, zasadím jí tam.
Ten večer mi chyběl akorát princ. Dokonce i na něj málem došlo, ale trik s kradením jeho čísla z mého telefonu se nepovedl.
Ani nevím, jestli jde všemi těmi děkovnými slovy, co jsem včera ze sebe dokázala dostat, vyjádřit, jak moc jsem jim všem za to vděčná. Tahle doba není nic moc, a ano, vím, že to zní jak ohranej song. Ale kdyby to tak nebylo, nehraje pořád dokola. Všechno se točí kolem času, který nemáme a radosti, které ubývá. A i tak oni dokázali tohle. A ať měli spoustu svých problémů a stresů, přišli a na chvíli na všechno zapoměli. A usmívali se.
Přemýšlela jsem, jestli ukazovat fotku nebo odkaz na tu krásnou věc, co jsem dostala. Ale pak jsem se rozhodla pro citaci jedné její součásti. Jako poděkování.
(ehm, nerada bych někomu rozházela hladiny hormonů a přivodila uzkostné stavy...ehm...známe, že :)..)
...kafová přestávka...
Tak. To se mi včera stala taková milá věc. Jak z filmu pro freaky-teens. Ale začnu nějak od začátku.
Zrovna včera, jsem narazila na tohle video - song. Záměrně říkám video, protože stojí za to, ho vidět, možná. No prostě mi to přišlo silné. A měla jsem chuť zachraňovat. Aby pak třeba někdo lovil mě. A vzpomínala jsem si, kdo mi v životě takhle pomáhal. A jestli vůbec. Nicméně vzpomínky to nejsou růžové i když vždycky dobře dopadly. A to jsou věci, za které jsem ráda, protože dnes vím, že by to byla chyba. Velká. Z hromady lidí světa jsem vylovila maminku a mojí princeznu-sestřičku-kamarádku. A o ní to dnes celé je. O ní a o tom, co na mě včera ušila.
Byly jsem s ní a s naší třetí sestrou (to znamená kamarádky jsme, krev máme každá svojí, hihi) domluvená na nějaký večer. Jeden týden jsme to pro moc práce zrušily, na včera to vyšlo. Pořád jsem nevěděla, kam vlastně půdem, ale bylo mi to dost jedno, těšila jsem se protě na ně. Na sraz jsem dorazila naštěstí včas. Nabrali jsme ještě druhou ženu, a že do einsteina. Mám ráda mírák, nevím proč se mi za večera tak líbí. A bylo tak nějak dobře.
První překvapení. Před vstupem moje jiná kamarádka. Tyhle jí moc neznají, jen moje princezna a to jen trochu. Hlavně jí zná z vyprávění odemě. Radost. A hloupé otázky "co tu děláš?" :) Ty pohledy mi byly trochu divný. Dovnitř.
Druhé překvapení. Další čtyři, teď už naši společní, kamarádi. Plno objímání, škrcení a afektované radosti. Dlouho jsem všechny neviděla. Jenže to nebyla přetvářka.. Včera ne.
Třetí překvapení - to jsou tvoje zapomenuté narozeniny. A spousta dárečků. Nádherných.
Čtvrté překvapení - dorazila poslední kamarádka. Mám jí ráda, jako jedna z mála mě nezatratila, když už s ní nejsem ve škole. A taky mě zachránila, když jsem neměla kde bydlet. A dorazila, i když se celý den klepala na brigádě venku. Úplně promrzlá. Potkaly jsem se v úterý na tenise a vůbec se neprozradila.
Ach jo, to je kamarádů. A pro všechny mám místo. Není to zas taková bída....
A to všechno princeznamoje. Nechápu, jak to dokázali, ale oni na to byli všichni tak natěšení a připravení. A já to vůbe vůbec netušila. Připravovali to skoro 3 týdny. Děkuju jim za to. Byl to krásný večer a já se smála. A myslela jsem to tak.
Domů jsem se odpotácela ještě s růží v květináčku v ruce. Mám jí napořád, abych na to nezapoměla. Až buu velká a budu mít zahradu, zasadím jí tam.
Ten večer mi chyběl akorát princ. Dokonce i na něj málem došlo, ale trik s kradením jeho čísla z mého telefonu se nepovedl.
Ani nevím, jestli jde všemi těmi děkovnými slovy, co jsem včera ze sebe dokázala dostat, vyjádřit, jak moc jsem jim všem za to vděčná. Tahle doba není nic moc, a ano, vím, že to zní jak ohranej song. Ale kdyby to tak nebylo, nehraje pořád dokola. Všechno se točí kolem času, který nemáme a radosti, které ubývá. A i tak oni dokázali tohle. A ať měli spoustu svých problémů a stresů, přišli a na chvíli na všechno zapoměli. A usmívali se.
Přemýšlela jsem, jestli ukazovat fotku nebo odkaz na tu krásnou věc, co jsem dostala. Ale pak jsem se rozhodla pro citaci jedné její součásti. Jako poděkování.
I came to the conclusion
that worrying does nothing
for your future.
It DOesn't make the future
come sooner or make any dreams realities,
expect it takes you away
from the present.
And makes you unhappy or feeling
unsettled wich in turns makes for
an unstable future.
Robyn Watanabe







Říkala jsem si, že blogy jsou poslední dobou plné depresivních nálad a tak pozitivní článek potěší. No potěšil, akorát vyvolal trochu závisti. Ale aspoň máš okamžik, ke kterému můžeš upínat svou mysl, když ti bude hůř.