Nemůžu moc psát, protže mě to rozptyluje. Je to vztání v hlavě a mám strach to rozjíždět.
Protože: mám spoustu práce do školy; s princem je to všelijaké; přichází podzimní melancholie a deprese; jsem nudná a neumím psát.
Včera jsem si myslela, že jsem se rozešli. Ale asi to nebyla pravda. I když. Měli jsme se sejít, tradičně úten vínový večer. Jenže odpoledne přišla zpráva "mrzi me to ale dnes nemuzu. ve ctvrtek snad prijdu". Možná je teď zpětně nepochopitelný, proč mě to tak naštvalo. Asi mi tolik nevadilo, že to dnes nejde, i když je to fakt smutek, pro mě, alenejhoří v tu chvíli bylo to slovo SNAD vznášející se nad čtvrtkem. Jako by to na mě křičelo "JÁ JSEM TI TO ŘÍKALA!!". S tvými přáteli nikam nepůjde, nechce to mít "tak" vážné a stydí se za tebe. Mělo to být krásné a plné lidí, ale nebude, už jsem to zrušila. Radši dopředu, jinak bych tam musela sama. A já nechci celý večer koukat na ty šťastný páry a poslouchat, jak bych si měla najít jiného pince. Jako včerejší odpoledne. Už jsem měla fakt vztek. Chtělo se mi mlátit věcmi a brečet. I moje nej nej kamarádka mi v metru smutně říká, jestli se nechci podívat jinde, po někom, kdo by o mě stál trochu víc. Asi ne. Já říkám asi ne. Nechci.
Pak jsme napsala zprávu, jestli by čtvrtek nemohl zrušit hned, že to jsou pak zbytečný naděje. A vlastně jsemm mu chtěla pak napsat, že si myslím, že ho to vůbec nemrzí. Ale neuděla jsem to. Přišlo mi to až moc drsný.
A tak jsem si zasloužila, že se mi celé dlouhé hodiny neozval, a kdybych se nesnažila urovnat o, tak dostanu jen jedno hmm. Paráda. Láska z toho přímo kape.
Dost už.
Dneska psali jiní...přečtěte, když bude čas :) .. http://ireport.cz/rock-blog/15910-rockblog-thom-imodium-obcas-si-to-udelej-qjinakq-.html







Některý kluky nechápu. Chovají se fakt hnusně. Na každém hledám nějakou chybu a vždycky jí najdu. Já si od nich dávám pauzu. Páč se mi jeden líbil a on se mnou flitroval, přestože měl holku