Leden 2013

Krycí jméno Kelly

29. ledna 2013 v 19:37 | D^ |  pláč a smích na kolejích
Tak jo. Tak já to teda napíšu. Zkoušku jsem udělala včera na C a dneska pomohla nejlepší sestřičce kamarádce s matikou tak, že jsem jí tu zkoušku asi udělala. Jsem unavená se učit na další, tak trochu prokrastinace nad vlastní myslí neuškodí.

Uvědomila jsem si, že jsem svoje nehezké téma už nakousla 13. prosince. Je to vlastně všechno podstatné, ačkoliv je zajímavé, jak už je to všechno jinak a přitom ne tak dávno. Asi jsem to změnila hlavně sama. A teď se neví, jestli je to dobře.

Psala jsem o tom, jak po cestě z "rande" na soudě potkala svůj one-night. Jenže jak to s ním vlastně bylo? A dopadlo? Pokusím se to sama pro sebe shrnout.
Musím se ale od tohoto dne se soudem, čtvrtek to byl, posunout o přesně 14 dní zpět. Bylo asi půl jedenáctý. Dvě vína ve mě a docela příjemný večer v unijazzu za mnou. Jenže jsem tam oděšla kolem deváté a o půl dvanácté jsem se už vracela domů na kolej. Sama. Už když se za mnou zavřely dveře metra mě přepadl zvláštní stesk. Takový ten obvyklý za poslední měsíce. Mám tě nebo ne? Proč je to všechno tak rychle pomíjívé a proč se vždy vracím sama? Proč doprovod na kolej je tak strašně ojedinělý a stejně pak doprovázím já tebe k metru? Proč vždycky, když se rozejdem mám ten strašně sklíčený pocit? ...po schodech z nástupiště jsem stoupala pomalu a nejistě. Zabředlá do svých myšlenek a nešťastná.//

Lidí si nevšímám. Pospíchají kolem, ale já je ani nevidím. V tom najednou krátká ztráta rovnováhy. Cizí zapříčinění. Kluci, trochu opilý. Tři. Ale veselý. promiňte slečno. Strčili. Chytili. - Neumřela jsem na schodech metra PP.
A můžu vás pozvat na drink?
.Mě?
Tak když jsme vás tak strčili?
.Otíráte se o cizí slečny často?
Takže půjdete s náma?
.Možná. Zatím máme stejnou cestu jak vidím.

Sbohem a šáteček.

28. ledna 2013 v 0:06 | D^ |  pláč a smích na kolejích
Šáteček s matmeládou. Červenou.

Nevím jak začít a jak se sobě a světu omluvit za absenci v tomhle světě. Tolikrát jsem začala psát o tom, proč jsem nepsala, ale nikdy to nedopadlokliknutím na zveřejnit. Teď už ani takový marný věty nemaj smysl.

Nedokázala jsem totiž psát, protže jsem bojovala se svým svědomí.
Protože jsem dělala hloupý věci.
A protože jsme nechtěla brečet nad sebou.

Dost se toho změnilo. Opustila jsem prince ačkoliv se stále sápe. Hlavní důvod je ten, že jsem nedokázala vedele něj netrápit se. Ale to je téma na rozepsání.
Během týdne jsem si pořídila tři jiné náhrady. Najednou.
Během dalšího mi došlo, že to tak nejde.
A pak už je to moc složité.

Musím se učit na zkoušku z geologie co mám ráno. Proto taková stručnost. A taky proto, aby ten příběh změny nějak začal.

Dávný kamarád mě právě rozbrečel slovy jak mu chybí kontakt semnou. Po tom, co jsme mu řekla, jak moc ho nesnášim. Achjo, svět je pro mě teď příliš komplikovaný. A tak nedokážu psát. Čtu si vaše články...a piju rakytníkový čaj ;)

Děkuju za nakoputí.
Děkuju Děkuju.


...a moje obvyklé odkazy na jiný sět...znáte Audrey??...

Okay, life's a fact, people do fall in love, people do belong to each other, because that's the only chance anybody's got for real happiness. You call yourself a free spirit, a wild thing, and you're terrified somebody's gonna stick you in a cage. Well baby, you're already in that cage. You built it yourself. And it's not bounded in the west by Tulip, Texas, or in the east by Somali-land. It's wherever you go. Because no matter where you run, you just end up running into yourself.

..příště začnu poctivě postupně vypisovat proč a jak a kdy a kdo a co. musí to být napsáno, protože....když to konečně napíšu, už se to ve mě nebude tak dusit.

před zkouškou

2. ledna 2013 v 8:38 | D^ |  pláč a smích na kolejích
Chce se mi zvracet z takového množství silvestrovsko-oslavovacích fotek na fb. Co je to proboha za módu. Naštěstí nejsou od přátel. Achjo.

Rozhodla jsem se, že brzo napíšu proč sem teď vůbec nepíšu.
Ale za chvíli jdu na zkoušku z matiky. (...bleeeeeeeeeee....) (z toho je mi snad ještě hůř)