Zase pondělí. takže nic než rekapituace a nová očekávání. Jsem zvědavá, co přijde tenhle týden. Asi největší překvapení bude, když vůbec nic. Že ano! :)
Ze čtvrtečních depresí z nenávisti k lidem jsem se dostala návštěvou domova - jak jinak. Mám je moc ráda. Víkend byl víceméně dobrý, i když....
I když trochu směšný! Začalo to pátečním večerem. Mám takovýho kamaráda....a pochybuju, jestli o tom vůbec smím psát. Protože je to aj tý kamarád (jako každej druhej, nějak se to jimi kolem mě hemží :D). A i méně zručný ajtý je schopen dostat se sem celkem rychle. Nebo spíš snadno. Takový slaking na vyšším levelu. Každopádně jestli to dělá, tak je debil. Tečka. A to ani nechci ani nikoho urážet, ale tohle je pro přátele nezajímavý plkání. Myslim si.
Takže IT, budu mu tak říkat. kdysi byl tak trochu můj. No, bylo nám 17...o tom už se nedá mluvit. Navíc to nevyšlo, že. ale je to milej, chytrej a veselej člověk. Taková, často lítostivá, troska jako já mu musí jít permanentně na nervy. Ale snášíme se. někdy asi moc.
Odpoledně jsem mu asi tak trochu slíbila, že se stavim na počítání matiky. Náhoda, že oba hltáme integrály. Zrovna teď. Jenže páteční odpoledne po příjezdu domů bývají nepředvídatelná. Nakonec jsem se dostala domů až v 8. Unavená a připitá. Počítat se mi teda nechtělo. A tak se stalo, že jsem nějak nepřišla. Ha! já ale umím vepékat kamarády....
za to on přišel. V půl druhý ráno k našemu domu. (?)
Říkám si, že kecá. Že venku je mínus 6, noc a vůbec. Žije přece s tou svojí. Teda bydlí spolu. Takový kluci nemaj v noci běhat za jinou. Nekecal. To jsem se vážně nemohla zvednout a jít za ním. A těsně před příchodem zpité "manželky" se nenápadně vyplížit. Asi myslel, že mohla. Ale v tomto směru mám asi nejen hrdost, ale i strach. Je to strašně divné.
A ano, bez ohledu na to, co to znamená. Je to další brouček užíráček - vážně jste všichni takový? Večer objímáte svoje lásky, abyste v noci toužili po jiné? Umírám těmi představami. Kdybych to věděla....kdyby to byl můj vztah...já bych se cítila tolik ponížená. A já to nechci působit jiným. I když mi do nich nic není a ani je neznám.
Vidím jak se ve svém pohodlí z plastické hmoty snažíte vyhnout slovům věčnost, čas, život.
I když přísaháte na lásku při vší něžnosti, už jen vykrádáte její hrob!
I když přísaháte na lásku při vší něžnosti, už jen vykrádáte její hrob!
A protože to noční telefonování s ním bylo nepřeslechnutelné, probírali jsme to s mamkou dlouho do noci. Nad pivem i vínem. Z nedostatku jsme to míchali jak narvaný puberťáci. Hihi. No, jediný smysluplný výsledek je, že největší štěstí mají ty holky, který prostě obletuje jen jeden chlap, náhodou i docela dobrej, tak s ho pak vezmou a myslej si, že jsou šťastný. Nebo třeba jsou. (Vybojovaný pan Dokonalý je prostě vyjímka, souhlasíte, doufám ^^)
Dnes je první pracovní, tak zas píše princ. Píše básně.
(tak mě napadá píseň z Horáčkova pera - "Posvítím ti do tmy básní". Jen nevím, jestli mám tmu nebo bouři.)
Je roztomilé, jak je píše pořád. Ale je to dost depresivní. Vždycky jsou dost depresivní. I ta, co byla jako dárek a bylo o mě, byla na umření. Teda aspoň mě to tak přišlo. Možná je to všechno jen ve mě.
Každopádně se nehroutím, ale počítám mechaniku. Jen se tak psaním ujišťuju, že žiju.








Děkuji za povzbuzující komentář:) doufám že jednou ta správná kritika přijde:)