Jasně, to jsem celá já. Ostudy mě dohánějí.
Strávila jsem večer v jazz republic s kamarádem. Mám ráda profi hudebníky. Mám ráda obdivovat je. Za bicími (vždy můj objekt zájmu) seděl Stivín. Mladej. Kamarád nakonec konstatoval, že po mě kouká. Milé. I když to bude asi tím, jak jsem ho pozorovala. Z vlastní zkušenosti musím říct, že bubeníci na to prostě nejsou zvyklý.
Atmosféru mi kazila jen přítomnost bývalých spolužáků z architektury. Z tý, co mě vyhodili. Ech. Ale pozdravili. Spíš tak ze zaujetí.
Tak jsem šla domů, celkem brzo. Protože i tak jsem si večer kazila dvěma pracovními hovory. Už to vypadalo, že pojedu kvůli tomu domů, ale ukecala jsem to na ráno. (to asi musim jít spát žejo...).
Před kolejním klubem lidé. Slyším, jak jeden celkem nahlas...hej to je ta co tady tancovala...
ehm, pak nějaké řeči o neexistujících horních svršcích. Sakra. Musela jsem mu vysvětlit, že se tohle slečnám neříká. Že jsou rády, že si to nepamatují. AAAAAAACHJO!
Šla jsem si do koupelny umít obličej. Peeling mi vjemně podnapilé neopatrnosti ukápl na nohu. No a zrovna, když si jí oplachuju tak mi tam vejde kluk. Pobavený.
Smích. (můj)
I když jsem odcházela, musel se mě zeptat čemu se směju a co jsem tam dělala.
jako fakt si oplachuju nohu v umyvadle. punk prostě. vyčisti si zuby kámo
dobrou noc děti, zíta mám perný den
a díky, za každé nove ráno!







Bože, asi miluju tvůj blog. Myslím, že bys svoje články měla někdy vydat knižně, hrozně dobře se to čte!