22. března 2013 v 0:30 | D^
|
Vrána je zpátky.
Velk
ý potlesk, prosím! Strhejte růžové hávy, ty temné pod nimi se ještě nestačily rozplynout.
http://www.youtube.com/watch?v=Gm3z3i_xfaM
Třeba jsem jen pološílená. Nezvládám být pološílená. Mám strašné výkyvy. V rámci týdne. Zrovna propadám smutku, akoliv zaátek týdne nebyl špatné. Měla jsem pozitivně pracovní pondělí, kdy jsem spočítala 3 úkoly na mechaniku. (Hodně práce!). Úterý s tenisem, který byl sice hrozný, ale s tím nic neudělám. Pak jsem šla nakoupit zeleninu. Oslovili mě dva mladí krásní....ech, byli to misionáři. Angličani. Mormoni. Bylo to vážně příjemné setkání. Ne každý rozdává úsměvy tak lehce. A i když jsem přísný ateista, přislíbila jsem schůzku. Příští pondělí. Vždycky jsem si říkala, že abych mohla kritizovat, musím vědět. A nechci se jen doslýchat. Chci to slyšet. To be in touch. A nakonec, jestli jsem někdy měla
podlehnout, tak práve s těmito milými krásnými. Potvora jsem. A abych měla jasno. Potkali jsme se asi za hodinu znovu, Další úsměvy. Úplně zadarmo.
Slunečná středa. A zúročená úterní návštěva zeleniny. Pěkný dobrý oběd. Jednou sama pro sebe. I když to večeřel i soused, nakonec. Oproti jeho každodenní neslané rýži velký skok. Pochválená.
A taky úprava dveří. Papír, tužka, bonbony. A spousta veselých komentářů na dveřích. Lepší nálada na celém bloku. Večer už nebyly žádné. Ale doplním i s novým papírem. A taky večerní škola. Kreslení. Mám ráda kreslení i ve škole. A HK prváček. To je můj další zmatek. Vetšina nových spolužáků je milých. Ale s ním mám problém. Teda ne, že by mi vadil. Spíš naopak. Cítím se tak hrozná. Neměla bych to dělat. ALe když on je tak kouzelný. Ani nevím čím. Myslím, že jsem si ho nejdřív ani nevšimla. Až když jsme šli poprvé sami spolu k metru. Byla sranda. Povrchní usmíní. Dvě žvejky jako v reklamě. Říkal. Jenže pak dlouho nic. Vůbec nic. Ahoj čau ahoj. A nic. A teď? Kdykoliv sedí vedle mě, mrazí mě. A probleskávají mi zvláštní představy. Ne žádné vysněné. Naprosto spontánní. Jko by dávno existovaly. jako by byl můj. A to je přeci špatné divné hrozné HROZNÉ. Já to ze sebe vytluču. Je to jen blouznění. Je vtipný. A mladý.
Dnešek je jedním slovem divný. Melancholický. Celý týden mi píše princ. Na mobil. Je to osbnější. Ale i na mail. Je třaba udržovat kontakt. Domlouvá filmový večer. Já a on.
Dnes večer napsal na mobil i ajtý z minulého příspěvku. Že prý nemám litovat toho, co se nestalo. Že z minulých věcí je dobré se leda poučit, ale ne litovat.
CO KDYŽ JSEM TO CELÉ JEN NEPOCHOPILA?
Večer povídání s kamarádem. Dlouho neviděný. Ptal se co a jak. A taky jak se fláká po zkouškovým. Říkala jsem, že už je to dávno. On, že prý jen měsíc a pár dní. Ale mě se za měsíc stane tolik věcí, že mi to přijde dlouho...
>A jaký třeba?
>>
Třeba mě naštve milion lidí. A poznám deset miliónů jiných. A ty mě naštvou v některým z příštích měsíců. Desetrát změním styl hudby. Najdu něco novýho, oblíbenýho. Zabiju dvě kytky. Ztratim troje naušnice. A vyměnim dva chlapy. haha, ale to je vtip
.
.
.
>A udělá ti někdo radost?
(to je rýpal, že? :) Vždycky mě troch překvapí. Řekla jsem, že nevím, protože radost je hodně pomíjívá. A přesně tak to cítím. Myslím si, že mám radost, ale přitom přijdu domů a je to ploché.)
Chtěla bych tolika lidem říci, že jemám ráda a NIC než to ráda za tím nevidět a nenajít.
Počkat počkat počkat...Úkoly na mechaniku? Studuješ stavebnictví?
Čas hrozně letí!
Ach, jak já miluji, když si můžu dobře a zdravě uvařit, bohužel nebývá moc příležitostí.
A zkouškové? To mám kdesy dávno za horama a dolama