close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Internetový otisky mojí duše

6. dubna 2013 v 21:19 | D^ |  pláč a smích na kolejích
Mám spoustu diářů. Diáře na roky, které už minuly. A diáře bez roků. Schovávám je pro případ, že by se dělo něco většího. Něco, co by si zasloužilo starej dobrej papír. A ne jen tyhle nicotný internetový otisky mojí duše.

Připadám si hrozně povrchní tím vším, co dělám. Cítím se být někým jiným než tím, kým se zdám být. Prostě moc komplikovaná. Stav, kdy vlastní komplikovanost omezuje mne samotnou. Nevyznám se v sobě. A ostatní tím pádem vůbec. Ze všeho nejhorší jsou pak ti, co mají dojem, že mi naprosto rozumí. (Přičemž bych z takové množiny měla vyjmout všechny čtenáře, protože navzdory všemu skrývání je tohle asi nejvěrnější já. Ne proto, že bych se obávala ho vyslovit nahlas, v reálném čase a reálné osobě. Ale proto, že si nikdy nejsem dost jistá, jestli je to pochopitelné. Spíš naopak, že.)

Tak například úplně základní věc. Ze všeho nejraději mám lidi a mluvit s nimi. Poznávat je a rozpitvávat ve své hlavě jejich osobnosti. Obohacovat se jimi. Jejich příběhy, povahami, zkušenostmi… a úsměvy. A ze všeho na světě mě trápí, jak jinak, než zase lidi. Dokáží mě tolik ovlivnit! Naštvat, rozbrečet, rozptýlit. Vůbec nemám ráda, když mi někteří okolo-žijící připadají jednoduchý. Hloupý. A nicotný. A není to nezájem, co k nim pociťuji. Je to nechuť. Vztek. Je to intenzivní, což je špatné. A divné. Vztek mám pak hlavně na sebe, že tohle dokážu cítit. Někdy mám pocit, jako by ke mně moje tělo mluvilo, zatímco mě se to vůbec netýká. Nepřipouštím si to. Je to oddělené. (Proč se to tenhle týden stalo dvakrát? Třikrát?)

Kolejní.
Kolejní chodbová přátelství se utužují. V pondělí jsme si klidně povídali nad mým beránkem a kapkou alkoholu. V úterý jsem dostala velikonoční vajíčko, zrušila naplánované společné vaření v kuchyňce. Ve středu jsem totálně posrala matiku, přečetla na doorbooku zprávu od Lukyho z pokoje naproti kuchyňce (chtěl by večeři ve dvou, doráží), ale taky zorganizovala větší skupinu na pivo. Kauza noha v umyvadle (KaNvU) samozřejmě šel, Koudy ne. Ale i nové tváře. Luky moc pil se svým spolubydlícím, nevhodnost přidávat se ke střízlivcům. Pivo v čajovně je fajn, nekouří se tam. Jenže to málo odfiltrovalo přetlak. KaNvU je vždy blízko, protancovali jsme Madonnu až do zavíračky. Baví mě, že to semnou někdo hraje. Nikdo tam nebyl a hráli celkem fajn. Žádný disco trisco. Luky taky došel. Se spolubydlícím V. Ale jemu se očividně nelíbí přítomnost jinýho samce, heh. Zdá se mi. Je to hezkej kluk, to jo. Popravdě by se ke mně asi víc hodil. V mý představě před pár lety. Je to takovej rockovej chlapeček, je vysokej (to neznamená, že já taky - vůbec ne, naopak) a docela vtipnej svojí opilostí. Ale připadá mi, že patří do pytle "využít". To znamená, že tady vůbec nejde o mě. A moc se zatím neosmělil. Dřív jsem si myslela, že je divnej, protože vždycky koukal do kuchyňky když jsem tam byla a pak šel teprve on. Jakoby čekal, až odejdu. Zpětně si uvědomuju, že asi prostě jen tak koukal. A že ten vzkaz na dveřích chtěl asi odvahu, protože musel bejt za střízliva. Telefonní číslo od KaNvU bylo z opilosti. Ale lež to taky nebyla. To si taky zaslouží vysvětlení.

Protože tancovat do zavíračky znamená hlubokou noc. A nedopité pivo, takže velmi obratně pronesené (mnou) domů (o pár metrů dál). Sklenička jako suvenýr. Pivo se dopíjí u mě. Přespal tam. Teda přespal…tak taky jsme spali - jenže. Podstatná informace. Mluvení. Spousta mluvení. Sice objetí, ale povídání (žádná intenzivní blízkost, dýchání, pot). Nechtěla jsem to kazit. A ani pod vlivem jsem to neudělala. Jsem ráda. Stočtyřicetšest dní povídání? Já nevím. Ráno jsme se rozešli jen s domluveným večerem. Divadlo, možná. Nechodí a šel by rád.
Jenže moje škola byla dlouhá a únava tomu přímo úměrná. Takže nakonec film. Samotáři - jak obvyklé. S každým mužem koukám na Samotáře? (weird) Zkoušeli jsme bodyshot (neznáte? - sůl na ucho, citron mezi rty, tequila do pupíku...? http://www.youtube.com/watch?v=SJ6pEV_qHg8) . Jenže místo tequily domácí slivovice (ne moje). Takže fuj. Ale sranda. Lochtavé a chlípné. Ale taky spontánní. Stejně jako nápad na výlet na samotářskou zeď. Koudy nás vyrušil - nebylo z čeho. Zato mě krmil melounem a bylo nám dobře. Dokoukali jsme to ve třech. Plus spoustu otázek, co jsme včera dělali. Kapka zvědavosti mísená s žárlivostí. Ne kvůli mně, spíš kvůli kamarádovi. Ale zatím do toho moc nevidím. Oba jsou něčím dobrý. A mám je ráda. Nápad na výlet na zeď nebyl plácnutí do vody. We were there! Noční procházka. Od hradu až do Podolí pěšky domů. Karlův most za hluboké noci. A sebou čaj v termosce. Jako suvenýr dlažební kostka z hromady ve Vlašský ulici. Jako zážitek vandalský podpis na zdi. Doma už jen vyrýt datum do kamene. Pustit jednou hello lucky boy a říše snů. Každý sám. Už toho i na nás bylo dost.

Sobota ve jménu smsky o splněném ultimátu. Moc dlouhý příběh by vedl k vysvětlení, proč se shání hrníček (nebo něco) s mým jménem. Není to tak snadné, nebývá to. Tak jsem trochu zvědavá. Trochu hodně. Jakou alternativou to vyřešil. Proč to dělá. A jaký tomu dá rozměr. Dárek - vtip, radost nebo podtext?

Celý týden jsem prožila docela intenzivně. Pozitivně i negativně. Prostě to tak teď bývá. Není to velkou snahou. Jen tím mottem současného bytí :

Kdo jde na bál, musí tančit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 6. dubna 2013 v 22:15 | Reagovat

Ty jo... Ty lidi a vztahy a tak, to je pěkně zamotané. Nebo se v tom jen nedokážu dost zorientovat... :D Což by bylo pro mě typické...
Samotářská zeď? :D
No, nakonec to je ta angína, díky bohu :D
A Džbán... Hm, náhodná i "náhodná" setkání jsou fajn :D I když bychom se tam asi stejně nenašly... Doufám, že se tam dokážu najít s přáteli, když každý dorazí jindy...

2 doDina doDina | Web | 7. dubna 2013 v 1:29 | Reagovat

[1]: no ejj...kdybych to počítala i podprahově tak je tam asi o 6 nebo 7 lidech, heh. A vysvětlený pořádně ani jeden. Mistr zmatku :D ale v pohodě v pohodě..

3 Little (T)error Little (T)error | Web | 7. dubna 2013 v 8:39 | Reagovat

I já v tom mám částečný zmatek, což však neznamená, že nemůžu mít pocit, že tvůj život je zajímavý a tajemný, i když poněkud trochu jiným způsobem, než jsem zvyklá. A pak je tu ta věc s tím, kdo se v kom vyzná. Mám někdy pocit, že si všichni myslí kdovíjak mě nezná a přitom je to vlastně sprostý a lživý omyl. Nikdo si neuvědomuje, že  každý máme svojí stránku uzamčenou přede všemi. A tu prostě nikomu přečíst nedáme -nikomu.
*Keksík-ví proč nejsem teď aktivní u sebe, ale mám pocit, že je to jen chvilkový odkaz.. Každopádně to potěšilo děkuji za zájem ;)

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 7. dubna 2013 v 12:22 | Reagovat

Jé, tak podle fotky u téhle zdi jsem určitě někdy byla :D
A k angíně. Já o těch věcech v krku právě vůbec nevím :-D

5 doDina doDina | Web | 7. dubna 2013 v 14:20 | Reagovat

[3]:[4]: Já bych chtěla asi dodat, že ten zmatek, který najdete snad v každém mém psaní o koleji a lidech kolem mě věrvě vystihuje realitu. Pokud nechcete na koleji jen přebývat, jak já říkám od kartáčku ke kartáčku(*), tak to bude zmatené, divoké, tajemné...ale ne mrtvé! A o to jde. Lidi se strašně střídají. A škoda každého, kterého nepoznáme :)

(*řád mému životu dává čistění zubů - je to skoro jedinná pravidelnost. Pak ještě nádraží . potácím se od vlaku k vlaku)

6 wistful-girl wistful-girl | Web | 8. dubna 2013 v 10:53 | Reagovat

To jak píšeš, že tě baví přemýšlet nad charakterem a povahou lidí... Úplně ti rozumím.. Dělám to samé, pořád.. Kdykoliv někoho potkám, přemýšlím nad ním, baví mě ho poznávat a přemýšlet nad tím jak by se kdy a jak asi zachoval.. Do teď jsem to ale brala jako něco, co mi můj život komplikuje.. Díky tobě jsem na to vzala i trochu jiný pohled :-) ... Nemůžu se přestat rozplývat nad tím, jak píšeš...

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 12:58 | Reagovat

Taky mám zmatek ve všech těch protichůdných rysech svojí povahy. Taky mě baví povídat si s lidmi, ale na druhou stranu mám z lidí zase trochu strach. Z toho, že mezi ně neumím zapadnout.
Ve znamení bodyshotu bylo moje jaro a léto 2002. To jsem ležela na baru několikrát. Nebo taky na stole. Chybí mi tyhle věci, ale myslím si, že už se nedají přivolat.
Jinak Džbán si nenechám letos počtvrtý v řadě ujít :)

8 Annie Julie Annie Julie | Web | 8. dubna 2013 v 13:29 | Reagovat

To je krásný sen:) vlastnit květinářství. je pravda, že o tom, otevřít si někde restauraci, cukrárnu nebo právě květinářství jsem dříve také často snila:)
přeji ti, aby se ti tvůj sen vyplnil!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama