close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

PŘITAHOVANÁ JAKO NOČNÍ MOTÝL K ZÁŘI

8. dubna 2013 v 17:53 | D^ |  NA TÉMA...
Příliš málo si uvědomujeme, že to, co na nás nejvíc působí je právě to, co nedokážeme ovlivnit. Nikdy to není celá pravda, že život nám leží v rukách. Třeba jen hrozně moc vhveme, aby už to bylo vyřešené. Hotové. Pryč. Abychom se nemuseli pořád trápit a čekat, jak to dopadne. Nemáme čas uvěřit, že to není jen v nás. Že jsme tolik ovlivnitelní. Tím vším. Co se děje. Okolo nás.


Konečně zase svítí slunce. Sedím ve vlaku, který mě veze zpět do mého druhého domova. Venku se rozlila žlutozlatá zář. Ačkoliv je zatím chladno, cítím jak hřeje. Zimní kabát jsem ještě nesvékla, ale na duši je teplo.
Stálé přejíždění z města do města mi letos poprvé nevadí. zase si připadám jak dítě ve střídavé péči. Aspoň tak si to představuje holka z téměř dokonale fungující rodiny. Pořád sama na cestách. Od nádraží k nádraží. Žlutý i červený kartáček na zuby.

Než jsem zas začala otiskávat sebe na papír (teda jsou to vlastně příklady na mechaniku), zaujalo mě osazení vlaku. Zase samý muži. Kluci. Asi studenti, jako já. Přestože svět řve jak jich je poměrně míň než žen, stále mě obklopují. Skoro vždy mám vagon či kupé plný chlapů. Nebo je to moje podvědomí, kdo je vyhledává. Co když jsem se stala obětí svého pudu. Podvědomě vždy blízko protikladu. Je to snad záruka bezpečí? Nebo hůř - důkaz nestability?
A co když je to všechno naopak?! Holky říkávaj, že za nimi lozí (muhehe, to je slovo), že oni všechno kazí (ve vztahu), že nám nerozumí a hlavně, že jsou všichni stejní. Kdo se kdy odváží nahlas vyslovit troufalou myšlenku - co když je to v nás? Dokážeme to přijmout? ... A dokážeme se změnit?
>> Možná je nejdůležitější položit si otázku, zda-li je to žádoucí (a odpovědet si negativně....?).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 14. dubna 2013 v 22:02 | Reagovat

Střídavá péče. To jednu naše napadlo. Díky bohu ne... Ale to přejíždění, když musím k otci na víkend... Brr...
Nikdy jsem si ve vlaku nevšímala spolucestujících. Vždycky jen zapluju se sluchátkama na uších...A vypnu a jen zadoufám, že zvládnu vystoupit :D

2 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. dubna 2013 v 16:04 | Reagovat

Jezdím autobusem, takže podobné zkušenosti nemám :) Možná oni jsou stejní a my holky jsme taky všechny stejné. I když já si stejná nepřipadám :) Je možné, že si vybíráme podvědomě lidi, kteří jsou si mezi sebou něčím podobní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama