pondělí
Odhodlání na další?
Možná tak odhodlání napsat o tom. Víc moc ne. Zřejmě je to zase tady. Bylo mi krásně a byla jsem happy. TEĎ to přestalo. Šestnáctý duben, půl jedné ráno. Jsem zmatená. Opět. A definitivně.
Je úplně nejvíc jasný, že chlapi mi nedělaj dobře. Ty kolem mě. Nejdřív mě baví, jak mě poblázní. A pak jim nerozumím. Mám strach z vastní špatnosti.
úterý
Všechno je to o změně. Ty věci kolem mě nepotřebují řád, oni se jen potřebují neustále měnit, abych o nich nemusela tolik přemýšlet ale naopak - žít je. Řešit je v reálném čase.
Ale co že se vlastně stalo. Ponožky sice střídám častěji, ale přece jenom to zmatení je opodstatněné. Kluk od umyvadla. Dala jsem mu tady ošklivý krycí jméno. Budu ho muset za něco vyměnit.
Co třeba ♥ ? Asi odpovídající. Protože to vypadá, že jsem čím dál tím víc zaujatá. I když je na mě až moc hodný a až moc mi rozumí a vůbec mi nevadí, když tady prosedí celý den. Když se mě ptá co mi chybí. Když mi nabízí, že uvaří. Že sežene někoho, kdo mi pomůže se školou. Že mě vezme ven. Že dojde pro víno. Když si chce přehrát k sobě mojí hudbu. A učí se tady, když já musim taky. A vůbec, pokaždé když přijde dostanu sladkou pusu beze slova. V přítomnosti mých kamarádů se chová přirozeně a hned se začlení. Je ze stejně bezproblémové rodiny a má jí rád. Lidi ho mají rádi. Na nic se mě neptá, ale nechá mě hodiny mluvit a mluvit. Se zaujetím poslouchá. Oplácí radami, které nejsou ploché. ........... Možná přestanu, o tom asi bude ještě dost. ....Jo a volá mi! Do školy. Zatím každý den. Vždycky na oko něco domlouvá, hihi. Ale po tom, co mi princ nezavolal pokud jsem to já neudělala a pak mi ještě vyčetl, že mu nezavolám....jsem příjemně překvapená.
Jenže ho poslední dva dny vyhazuju z pokoje. Mám spoustu práce a když je tady tak na něj musím koukat a povídat si. Nezvládám se soustředit. On to respektuje. Pak mě najde na balkoně s klukama.
Dneska jsem ho taky odmítla. Jen půl hodiny. Ale zavolal Kelly. Heh. Jasně, mluvili jsme spolu už v pátek v noci po párty - ale! Chtěl mě na chvíli k sobě, na čaj. Po cestě z práce. Žádné vedlejší úmysly. Smutnější hlas. Šla jsem. Uvařil mi čaj. A povídal. Hodinu v kuse. O ničem a o všem. Bledý únavou. Moc práce. Divná nová holka. - Věřila bych, že po tom všem, až to nebylo hezký, mu budu dělat vrbu? Chmm.
Doprovodil mě domů. Pak ve zprávě poděkoval. Zvláštní. A milé. Došlo mi, jak jsem ho pochopila. Že a´t se dělo cokoliv, je to taky jen člověk, ktrýho trápí vztah, který mu kdysi nevyšel. Že nosí hlubokej smutek. A že tady taky neni šťastnej a doufá, že bude.
Jen nesmím být na ♥ odměřená. Konec.







Všechno je to o změně. Jak zajímavá věta, asi na přemýšlení.
Víš, zdá se mi jako strašnej sympaťák, jak o něm píšeš a takových lidí na světě moc není, tak se ho drž. Třeba jen s tím čajem, protože světem vládne faleš a z něj teda pocit falešnosti nemám.. ;)