close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Myšlenka myšlenkou umírá.

13. května 2013 v 12:46 | D^ |  pláč a smích na kolejích
(Právě teď jsem se rozhodla každý květnový článek pojmenovat jedním veršem z Máje. Jak příhodné, jak poetické.)

Stokrát můžu psát o tom, jak se můj život točí kolem nádraží. Nakonec stejně zjistím, že to není pravda.
O víkendu jsem byla odříznutá od kybersvěta. V pátek jsem odjela domů rovnou ze školy, rovnou z poslední písemky z matiky, rovnou z urvaného zápočtu - bez ničeho. Počítač spinkal na koleji a telefon se večer vybil (nic moc nevydrží). A taky mi nějak vznikl čas na prohrabávání minulosti. prošla jsem staré diáře a zápisníky, dokonce historický deník. Došlo mi, že ten můj život se točí hlavně kolem toho věčnýho psaní.
Dokonce jsem si něco ani nepamatovala. Plus jsem nabila starý telefon....s smskama od roku 08. Paráda. Heh. Dost jsem jich pročetla...někdo mě znovu naštval, i když je to dávno. Po někom se mi začalo stýskat. Akorát že nic z toho už nejde vrátit.

K čemu se ale vrátit? ke starým chmurám přece. A proč? Protože mám strach vůbec napsat o těch nových. Protože jestli se něco nezměnilo, tak je to fakt, že pořád nevím, jaký je ten opravdový pocit štěstí. A asi jediná cesta ke štěstí je uvěřit, že existuje. Ale to taky může být to nejsložitější, co za svůj život dokážu. Jestli vůbec.

(A teď něco, co jsem našla v malém zápisníčku. Nebude to tak staré, tuším, že něco kolem prince. On byl na mě moc velké sousto.)

Nesnášim svůj mozek. Mojí hlavu, která se na polštáři baví povídáním si sám se sebou. Jak hoří nad tím, co by mohlo být, mohla stvořit a mohla zničit. Propadá v úvahy, jenž nic neprolomí.
Opíjí se vlastní myšlenkou a odděluje se odemne a jako socha trčící na rohu. S bludným úsměvem se kochá nad mojí bezmocí, že jí nezlomím. Touha v snění se přelívá v bezmocný vztek, jenž se v zárodku snažím utopit v naději umění. Umění, které není ploché, neb dýchá mojí bolestí.
Trpím.
Způsobuje tu bolest levitující někde mezi ničím a vším. A když se konečně mozek mění v můzu a myšlenka v nápad, uvolní své místo snu a socha na rohu usíná v bizardní poloze a za svítání nestačí ve vší námaze uniknout posměšným pohledům turistů.
Nedokáže to vysvětlit ani sobě, neboť její nesmírná moc v čase spánku upadla únavou v zapomnění.
Spánek zabíjí myšlenku.

Pokusím se později vrátit k tomu, co se děje v mojí hlavě právě teď. Jak podivný byl celý ten minulý týden. Teď z jistých důvodů nemám sílu. Nebo se nechci ukvapit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wallop Wallop | Web | 13. května 2013 v 15:04 | Reagovat

myslím, že je lepší se nikam nevracet a pořád se vyvíjet

2 Val O. F. Val O. F. | Web | 13. května 2013 v 15:11 | Reagovat

ten úryvek ze zápisníku mi sebral dech, protože jsem každému tomu slovu porozuměla jako kdybych to měla psát sama. možná jinak, než to bylo míněno tebou, ale přece jen.

3 Annie Julie Annie Julie | Web | 13. května 2013 v 23:30 | Reagovat

děkuji za pochvalu, bohužel klip ještě není, bude na ytb během příštího týdne tak pokud by tě to zajímalo, tak můžu poslat odkaz :)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 16. května 2013 v 11:28 | Reagovat

Pod to se podepisuju. Zrovna tenhle týden jsem asi po roce zase vytáhla staré deníky.
Našla jsem tam volně vloženou báseň (ne však tak vznešeného charakteru :)

Když máš špatnou náladu
a každej na tě sere
otevři si láhev rumu
ta ihned zabere

Někdy mi to čtení deníků pomáhá oprostit se od aktuálního stavu, vidět se trochu z jiné perspektivy. Některé staré smsky jsem si dřív přepisovala, ale do toho moc nešťourám, to je moc spojeno s osobami. Deníky jsou spojené se mnou. Mám z nich radost, i když se jich dochovala tak polovina - dokonce plánuju jejich přepisování na blog - ale zároveň si při jejich čtení uvědomuju, jak moc jsem osamělá a říkám si, jestli se můj žívot místo zlepšování spíš nezhoršuje..nebo alespoň moje duševní rozpoložení

5 doDina doDina | Web | 16. května 2013 v 20:30 | Reagovat

[4]: No tak jestli já jsem ti padla do noty, tak Ty mě teď úplně. Opět sama od sebe bořím všechno dobré, co mě chtělo potkat. Snad se s tím poperu.

Dneska jsem po škole s kamarádkou seděla nad pivem a vážnou otázkou Džbán. Ale nakonec jsme to odepsali. Zkoušky jsou strašák, peníze utrácíme za piva a naušnice. Achjo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama