close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhrobkem já ho přikryji.

17. května 2013 v 16:45 | D^ |  pláč a smích na kolejích
"Budoucí čas?! - Zítřejší den?! -
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen se změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
kdo ví? - Ach žádný neví -"

(Chci jen říct, že pokud zatracujete poesii jen proto, že není dost cool, super a takový ty divný slova, tak je to hloupé. V Máji je neskutečná krása. Ani nevím, proč mě tak pohlcuje. Ale s těmi verši cítím, že cítím. Vznášim se do nebes a klesám zase zpět v potoky slz. Zvláštní je ta moc.)


Jenže něco se děje.
Nevím, jestli bych o tom měla psát. Poslední dobou mám pocit, že je to stejné, jako bych to křičela na všechny okolo. Tak hlasitě a histericky, že se každý otočí. A zašklebí.
Budu Vám stejně jako sama sobě připadat jako hašteřivá puberťačka. Nejdřív nesměle básním o nějakém panu dokonalém a pak chci psát o tom, jak zase utíkám. (Dokonalý není božský, vidíte doufám ten rozdíl. Dokonalý je prostě jen dokonalý, zatímco božský vůbec dokonalý být nemusí. Jasné?) Stalo se to náhle a zmateně. V mé hlavě, ne veřejně. Ještě jsem neutekla. Protože je kruci tak pozorný. .. Ale už to samotné "ještě" je na mě nějako moc vážné slovo. Skoro nemluvím, abych nebyla protivná. Protože věřím, že je to jen náladička a stresík a že to celé přejde.

Takže jak to vlastně je.
Zrovna teď tak, že zatímco já se tady potím nad odevzdávkou projektu do školy, spí v mojí posteli. Teda ne, že by tady normálně nespával. Teda on asi myslí v naší posteli. // ...Ehm. Nebudu se snažit se teď tvářit jinak. Budu okázale a narovinu protivná. Zjištuju, že asi nemám ráda, když se mi někdo takhle rychle nastěhuje do života. Třebaže jsem se po dneštím hovoru po telefonu s ním rozhodla, že si dám pár facek a budu milá, moc dlouho mi to nevydrželo. Zarytě to skrývám very busy stylem. Myslim, že to funguje. Neni nepříjemnej sám o sobě. První, co mi řekl, když jsem dorazila na kolej bylo jdem na pizzu? (Nešli jsme, dohrával se hokej...) Jenže to bych nebyla já, abych si v průběhu večera nevnutila myšlenku, že jen stejně měl hlad. Kdyby mi chtěl přece udělat radost tak utrhne sedmikrásku pod oknem, ne? (Proč jsou tak natvrdlí. Vždyť je to tak snadné.) A i když jsem měla moc práce, docela bych šla. Za prvý jsem celý den nejedla (kromě kafe). Za druhý jsem byla zase vystrojená, že to stálo za ukazování. (Asi se měnim v blbku, nebo co. Né snad ne. Achjo. Dirty punk se u mě nedožil slávy. Slečinka, och och.) (Jóó počkejte, já vlastně jsem blbka, veřejně tu řeším svůj vztah s tím za mnou.) Smutné.

Ano, smutek.
Pravda je, že nevím co mám dělat. Říkám si, do čeho ses to uvrtala, děvče. Nechci se zvovu pořezat na duši. Bojím se, že bych to už neunesla. A taky nechci trápit jeho. Je na mě hodnej. A je ze mě hotovej. ---- Evidentně se budu hledat ještě dlouho.

A co mi vadí, nevíte?
- Nevím, jak vlastně přišel ten spleen. Stalo se to. Byla jsem na víkend doma a nijak zvlášť jsem netrojčila, že ho nemám. Řekla jsem si - to je asi dobře, není to nemocný vztah, když jsi tak v klidu. Ale pak bylo pondělí a já měla zůstat do úterý sama - a nevadilo mi to. Dokonce jsem si domlouvala večerní meetinky s kamarády. Ale mám moc práce do školy, zápočtovej tejden, stresy a tak. A on najednou zaklepal. A mě to hrozně moc potěšilo. Tak si říkám, že je to dobrý.
- Úterý u ségry. Chtěla jsem tam být sama. A jet tam sama. A taky jsem to udělala. Chvíli nacvičoval, že se snad pozve sám, ale uklidnila jsem ho že ne-e. A víte co je vtip? Nemohl to vydržet tak moc, že stejně přijel. Skoro 40 min cesta. Ségra mě nechápe, že mi to vadí. (vysvětlení snad přijde později)
- Středa -MEZIBLOKY- mini festival pod mým oknem. Tady u nás, na podolí. Trochu zábavičky k počítání mechaniky. Dlouhé vyspávání ráno kvůli nočnímu povídání. O tom, proč jsem tak nepříjemná. Moje věty nedávaly smysl, byla jsem přioplilá. Začátek středy dobrý - zase se o mě staral jak o princeznu. Později telefon - Kelly. Čau, hele, já jsem tady někde poblíž, ..... No jasně, přijďte. ...blabla. Pozval mě na pivo, ačkoliv jsem nechtěla pít. A zase ty pohledy. Můj taneček u elektro-stage...A pak povídání dvou kamarádů, co spolu kdysi spali, ale to nakonec bylo všechno, protože jsem se neodvážili se někam hnát. Každopádně kamarádi je tam dost podstatný slovo. Řekl mi, že nehledě na to, co se bylo mezi náma, tak že se e mě ten kluk nehodí. ... Já vím, on je teď volnej, takže to nakrásně můžou být žárlivý řeči. Ale! Ať jsou jakýkoliv, tak proč zrovna v mym pochybnym období? Oujé - nahlodaná k zbláznění. Fanfáry* doprovodila jsem ho domů *konec slavnosti.
Zavrženíhodná existence.

A jak to řešim?
Jsem vzteklá - tak to je. Nevím, proč mě nenechá dýchat. Mám ho tady ráda, ale on se nechová přiměřeně. Nebo jo, ale já na to prostě nemám. Moje lednička už mi vlastně ani nepatří. Cokoliv přinesu se znárodní. Moje postele...no dobře, tak mám 3, ale stejně. Moje. Achjo, jsem kráva.
A aby toho nebylo málo, ještě při středeční noci přišel e-mail s písní od Prince. Ten člověk nezapomíná a nemá to v plánu. Už je o to dlouho. A já mám pořád v sobě tu díru po něm. Je to uplně jiná, než ta po ostatních. Jeho jsem opravdu obrečela. Hodně moc. I když jsem to byla já, kdo to rozpustil. A udělala bych to znova.

Prozatimní rezimé.
Když jsem tu úterní noc mluvili o tom, co se mi děje, došlo i na jeho slova. Jak je to hrozně jednoduchý - buď chceš nebo ne. Kdybych řekla jdi, možná by i tu noc odešel. I když nevěřil, že bych o to v takovou chvíli stála. Ale odešel by.
To je zase to samé - že mě nebudou trápit nebo co.
Víte na koho já čekám? Na toho, kdo dupne a řekne -NE nejdu!
Možná skončím nadosmrti sama. A nebo budu žít se sebezapřením.

---tak a trochu propagace. Je to kapela mojí sousedky z chodby. Hráli na mezibloky a bylo to úžasně nabité. Cítila jsem z toho to, co jsem zažila sama. Holčičky na podiu si hrajou:)
---Vybrala jsem ODEJDEŠ, protože pravděpodobně dřív nebo později někdo z nás odejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačenka Kačenka | Web | 18. května 2013 v 9:04 | Reagovat

Hrozně nesnáším, když mám takové pocity.. A já je vlastně dostanu vždycky mnohem dřív. A jsem hrozně netrpělivej člověk na to, abych počkala, až to přejde, tak jsem netečná a protivná a pak to všechno vyšumí, jsem zase sama a nějakou dobu je mi opět fajn. 8-O
Přemýšlela jsem o tom, že na tvém místě by mi asi hráblo, protože představa, že je někdo se mnou prakticky pořád, i když e to od něj jakkoliv milé, ta mi prostě nějakým způsobem vadí. Asi jsem divná.
A ta kapela je super! :))

2 doDina doDina | Web | 18. května 2013 v 9:43 | Reagovat

[1]: Jo jo! Přesně tak. Jen já nevím, jestli mi bude líp. Nebo dobře. Asi to bude tak nějak příjemně "nijaký".

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 21. května 2013 v 11:45 | Reagovat

Já jsem si vždycky přála jediný. Aby někdo zůstal, i když odejde. A ještě víc, když odejdu já.

4 Val O. F. Val O. F. | Web | 25. května 2013 v 21:01 | Reagovat

postupem času všechny zjistíme, že prince z pohádek nechceme. chceme marka darceyho z deníku bridget jonesový, řekla bych.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama