Právě jsem si uvědomila:
Nejvíc odvahy a sebedůvěry zrácím, když mi moji blízcí nevěří. Nevěří, že něco zvládnu. Chytají se za hlavu. Přitom všichni víme, že jinak než tak, jak to dělám, to nejde.
Mám strach.
Strach. Kolikrát tak zbytečnej a přesto se ho těžko zbavuje, jestli vůbec. Já jsem nejistá i v případě, že mi všichni říkají, jaká to bude brnkačka a že to zvládnu jako nic :) Možná jsem pak nervozní ještě víc (jakože když to tedy nedokážu tak budu úplně za blbce:)
Mě to obvykle nakopne k tomu, abych to fakt dokázala. A dokázala jim, že to dokážu...
Ale hodně štěstí... :)