close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Let me die alone.

29. července 2013 v 1:10 | D^ |  letní pletky se životem I.
Sometimes I feel so alone in a company of people who likes me. Or they used to say that. It hurting me all the time. And don't want somebody to hold me and tell me "everything's gonna be fine". When I feel alone, I wanna be alone even more. Thats ridiculous. I don't know, if its my illness, or it's just life.
Víte...já nevím co tady dělám. Podle mě už moc dlouho čekám na okamžik, kdy si budu sama sobě věřit, že chci žít. nemám odvahu to ukončit, je to příliš slabé. Spíš bych chtěla utéct od života tady a ztratit se někde ve špinavym velkoměstě. Je přece pravda, že v přítomnosti mnoha lidí je člověk nějvíce sám. A stejně tak nelépe schovaný. Jsme totiž slepý.
Nidky nechápu, jak silné je pouto rodinné. Protože to jedinné mě drží s nimi. Pořád o nich mluvím jako o skvělých lidech. A je to i pravda. Ale měla jsem někdy odvahu mluvit o tom, jak moc to stojí úsilí? Mluvi o tom vážně?
Po večerech, jako je třeba ten dnešní, se ptám, kdy se můjtatínek proměnil v toho agresivního, věčně naštvanýho chlápka, kterej nepochopitelně bojuje za svý ego, tráví půl dne v županu a hledá viníka všeho, co se jen nachomítne, místo toho, aby situace prostě řešil? Ach proboho, kdy se to stalo? Nevšimla jsem si? Nebo byl takový, tak trochu takový, vždy a poslední dobou pouze přetéká hrnec? Téměř každý den má nějaké vypětí. A skoro každý druhý je to na mě.
A neříám, že nemá důvody. Jen mám pocit, že moudří lidé by se neměli nechávat tolik unést. Jen to říkám. je to totiž jeden z neschopnějších lidí ve své profesi. Ostatní odborníci u něj vzývají pomoc. Dosáhl toho, protože dřel. Protože jedině to, že ostatní by kolem něj měli šoupat nohama, mu narovnává věčně nejisté ego. Typičtí egouši to nepotřebují. Ti jsi jsou prostě jistí. On je ale vždy na vahách. Jo, vlastně ještě jedna věc by to dokázala spravit. Úspěch dětí. Náš úspěch. Takový, aby to mohl všude vyprávět. A oni by záviděli. Ne počkat...ono je to spíš tak, že si myslí, že by záviděli. Protože on ano. Dokáže ocenit úspěch cizích dětí (nemyslím tím věk, když říkám děti. Myslím zkrátka potomky in general.) Pro svoje děti by se rozkrájel. a to mu nikdo nemůže upírat. Zažijem fajn chvíle. Podpoří mě. KDykoliv si vzpomenu. A já si toho moc vážím
Nadruhou stranu může kdykoliv vybouchnout. Sprostě nadávat. V zápětí se urazit. jeho argumenty jsou vždy špatné. Protože má vztek.
Nevím jak s tím bojovat. A jestli mám bojovat. Myslím, že není privilegium dcery jakkoliv narovnávat psychický stav otce. Myslím, že bych měla jak se říká "držet hubu a krok", protože si to zaslouží, ať už je to pro mě správné, pohodlné - nebo ne. Ale poslední dobou je to víc než občas zatraceně těžké.

To get back in time, I still can't get over him.

Nečekaně dělá mi velký problém vyrovnat se s neexistujícím vztahem s ajťákem M. Trpí mě to. Někde v praze sedí srdíčkovej A. a čeká, že se to spraví a já se vrátím s úsměvem. Ale já ani nevím, co se sebou. Když jsem konečně ucítila zase něco intenzivního, bylo to, jak jinak, než opět na špatným místě.
Stalo se mi, že minulý víkend byl se mnou běhat. Ví, že chodím často. Tak prostě napsal, že chce jít, ale nemůže se dokopat sám. Zrovna jsem si natahovala běhací kalhoty. Řekla jsem, že chci taky jít, ale že nevím, jestli chci jít s ním. Nakonec jsem šla. A pět minut venku na místě srazu se těšila. Já kráva. Takhle přesně to vypadá, když je holka blbá a z každý maličkosti si staví zámky a doufá, že to něco znamená. I když si sama nalhává, že ví, že by neměla. Ale stačí maličko. Však já vím. A jinak? Bylo to prostě fajn. Žádný extra řči a žádný o nás. Prostě jogging.
Ani tu facku nedostal, i když týden zpět jsem dnem i nocí nemyslela na nic jinýho.
Jsem totiž zapoměla zmínit to, co mě ranilo nevíc, i když to zřejmě absolutně netuší. Myslí si asi, že jsem jiná.

Pottřebuju si tady uložit části těch rozhovorů. Ty které jsem nemohla slyšet nebo alespoň mít v telefonu. Později potřebuju vědět, jestli jsem se rozhodla nejlíp v rámci možností. Pokud se na stupnici trapnosti od jedné do desíti dostanu na deset, ráda bych aby nikdo ve čtení nepokračoval. Aspoň si nezkazíte oči :)
(Ale pro úvod. Tohle pro mě byl asi první náznak toho, že si o to musím říct sama. O to, že to pro něj nic neznamenalo. A sakra přijdu si jak puberťačka. Ale je mi to jedno, jiný deníky nemám. Pro úpravu mých nadějí bych chtěla něco dodat. Tehdy to ráno po, jsem musela ráno dopráce, pak hned k zubaři a do banky. Odešla jsem v půl osmé. Byl tuhej. tak jsem mu nechla lístek a šla. Po cestě koupila snídani. Ve sprše jsem se zhrozila nad svým poznamenaným krkem. Mimochodem tak solidně, že si toho všímalo široký okolí. EEhm. To ani tak nevadí. Ale na přímou možná -nepříjemnost přímá otázka. Zeptala jsem se, já jako vždy, a jako vždy oklikou - jestli mám zahájit variaci šátků na kolem krku i v tom teplu, nebo jestli si ty přízdoby hodlá podepsat. A víte, co byla reakce? : Podepsat, jednoznačně. Nezazlívám si, že na ty slova nemůžu zapomenout. A že se mi v tu chvíli rozpustilo srdce samou láskou. Připadala jsem si ten malý okamžik zase celá, úplná. Zvláštní. Ale to by znamenalo, že tenhle můj věčnýšedočerný smutek je lež. Tkže to byl sebeklam, jak jinak. A tak to tedy i dopadlo.)

*Asi tě už nechám přemýšlet o vesmírech. Jen mi řekni jestli se uvidime, nebo jestli je to jen taková hra. Jestli vůbec. A taky jestli radši nemám zůstat úplně zticha.
#
proč nebo... uvidime preci, a hra to je taky, ne?
jen sem z toho sam takovej ... neurcitej?
*nevim, jestli neurčitej znamená hodně špatny, nebo jen špatný
#
já bych to nepřesouval do ani jedný z těch dvou rovin
*Je slozity te definovat.

.............................................. beru zpět, neměly bych to tady nechávat k vidění. Rozmyslím si to. nebo řekněte. Pomůže mi to? Je to k něčemu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 7. srpna 2013 v 10:43 | Reagovat

nejak si nejsem jista. Cteni pres mobil neni uplne ono a nejak se mi zda,ze se mi nezobrazilo uplne vsechno. S tatou je to mozna tak, ze to vic vynikne kdyz jste spolu ted tolik casu pohromade. Nebo ze by mu chybel klid a soukromi? Ona ta tvoje otazka nebyla moc prima. Kdyz se zeptas oklikou nikdy si nemuzes byt jista jestli to ten druhy pochopil tak jak si to myslela

2 doDina doDina | Web | 7. srpna 2013 v 12:21 | Reagovat

[1]: Jasně. Prostě jsem dřív nepochopila, že každý chápem realitu, svět, věci který se dějí dost odlišně. Není to na škodu, to určitě ne, ale mylné domněnky trochu jo. Ale co, já se z toho dostanu, pokud budeme schopní spolu normálně začít mluvit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama