
One run closer to being hopeless as fuck.
20. srpna 2013 v 23:20 | D^ | letní pletky se životem I.
Komentáře
zadny uvedomeni u me neprichazi, jen pady, blby nalady a lezeni zpatky na nohy, snaha o optimismus a furt dokola. Ale nejakej vyssi smysl? Ten je nedosazitelnej. Nejakej divnej kolobeh nalad a do budoucnosti radsi nekoukat. Soustredit se jen na male radosti vsedniho dne.. Coz proste jde je nekdy.. Jinak si rada prectu detaily o vsem moznem i nemoznem
Vidíš! Sama přiznáváš, jak je život jednoduchý, tak si to nedělej tak složitý.. byla jsem ve stejný situaci, včetně toho vyrýsovanýho lýtka, kterého jsem si následně začala vážit, protože to byl jedinej skutečně viditelnej sval na mym těle.. no a pak jsem se začala na všechno dívat způsobem "se teda zkusím snažit a když se to posere, pořád mám schovanou krabičku dithiadenu" a najednou se mi začalo chtít žít bez neustálých návalů pláče. Nikdo neřekl, že to bude jednoduchý.. ale když už jsme tady
:)))
taky si ráda počtu, konečně psaní, co dává smysl a je v tom kus duše.
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live







Ztrácení vlastního smyslu je nepříjemný. Ale vždycky v určitý fázi roku projdu takovou zvláštní proměnou která začne tak, že ztratim smysl a snažim se pochopit, kdo jsem za ten předešlej rok byla, čim jsem se stala. A pak následuje uvědomění a většinou to s sebou vezme všechny předešlý problémy. A už se nemůžu dočkat až přijde) Tak snad tě taky potká.
A moc tě obdivuju za fyzickou aktivitu. Já se sice teď rozhodla, že začnu s jógou, ale kdy, to je otázka.