Ve vlastní šťávě.
10. září 2013 v 10:18 | D^ | letní pletky se životem I.Komentáře
Je fajn, že sis o tom mohla promluvit aspoň s mamkou. Vždycky je fajn to vypustit. Jenže vypustit a pak se k tomu nevracet. Což se snadno řekne, ale hůře udělá, protože hlava pořád hledá řešení, chce vědět, jak to bylo a není schopná to jentak uzavřít. Rozchod často převrátí vnímání celého vztahu. Občas při něm uslyšíš něco, co změní celou předchozí situaci. Někdy se to může stát i dodatečně jako tobě. Nejlepší by bylo nevěnovat tomu myšlenky, pokud by to šlo..Myslet na teď a on není součástí žádného teď
Vidím že ona kostra
- jsem v háji-->Princ-->spasení-->realita, se dá aplikovat do nespočitatelného množství vztahů dopadajících tak, že je jeden nešťastný. Aspoň, že sis z toho něco vzala (budu si dávat pozor na tvé závěrečné upozornění o právnících
)
Já jsem nad 'ním' naopak přemýšlela natolik, že už mě to přestalo bavit.
Potom přijdou ty pocity jako "proč ztrácet čas přemýšlením nad někým, kdo ti tak ublížil".. a uvědomění, že ti to sakra všichni říkali.. když se hodně věří, tak pak nakonec zbude jen to dobré. Los pravdos. (!)
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live







občas mě mrzí, že to v reálu nefunguje jako ve filmech, že si chlap nikdy neuvědomí, že přišel o strašně moc a nepřijde s prosíkem zpátky. ale ta malá idealistka ve mně, ta, co je v každý ženě, pořád malinko doufá, že když si počká, tak se dočká.
nezoufej. časy možná nebudou lepší, ale jde o zvyk.