Když se uvnitř ochladí.
7. listopadu 2013 v 9:28 | D^ | je čas to přehodnotit I.Komentáře
[1]: To je dobrá rada. Děkuju, pokusím se o to. Musíme si připomínat, že můžeme dýchat volně.
Opravdu mě to moc mrzí. Nejhorší je vymyslet, kde najít tu sílu. Každej den vstát a dokázat znovu a znovu bojovat. Snad máš alespoň nějaké zdroje, kde ji vzít. Od kamarádek? V přírodě? Zdá se, že se spíš obracíš k alkoholu. Taky to dělám, když je mi nejhůř. Až se ti povede zase nabrat sílu, bude to lepší. Hlavně by to chtělo udržovat maminku v optimismu, umět se s ní i přesto všechno zaradovat. Jeví se to skoro nereálné. Ale myslím, že pozitivní myšlení a smích může s průběhem nemoci hodně zamávat. K lepšímu. Možná by i pomohlo, kdyby se třeba přes internet nebo i v reálu kontaktovala s někým, kdo to zažil. Kdo se uzdravil, kdo by porozuměl a dodal naději. Nevím. Držte se!
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live







Tvojí mamince držím palce, určitě to překoná. Není všem dnům konec.
A i přes to, že teď je všechno na tobě, udělej si pro sebe čas, najdi si jedno odpoledne kdy budeš dělat něco, co ti vždycky dělalo nevýslovnou radost, abys nezapomněla, že ta radost fakt je. Někde.