Máme takové divné dny. O víkendu. Jsem doma a mám spoustu práce, hlavně počítání, do školy. Ale mezi tím řešíme tak hluboký věci. Jako je život nebo neživot. Cítím se emocionálně vyčerpaná. I když se mi nic neděje. Cítím ale, že té energie na sdílení s potřebnými mám snad nekonečno. Ale každý má svůj strop, takže občas taky hltám jakékoliv momenty, kdy se můžu dostat co nejdál od uvědomění. Chápete. Prostě si vypít mozek a dělat věci.
Pokusím se nastínit posledních pár dní až do dnes. Zároveň se tak trochu omlouvám, že moje psaní je teď čistě faktické. je to snad pochopitelné - úvahy přichází vždy až "po".
Z nemocnice se měli ozvat do čtvrtka, jestli histologie náhodou není hotová. Nebyla. Takže oficiálně nás návštěva čeká až teď ve čvrtek. Dneska jsem maminku trochu víc vyslelachla a důvěrná informace je, že miloučká úvaha paní primářky je 30%, že to bude benigní. (To znamená není ta nemoc, jen pro formu.) Neodolala jsem poznámce, že to říká spíš tak z trošky naděje. Potřebné naděje. A protože jsme holčičky a nikdy nesmíme ztrácet všechnu sílu, prohlíželi jsme paruky. Zvracela jsem, až když odešla do kuchyně. Uff. V týdnu to půjdu okouknout, co se tak dá koupit. A není to za deset tisíc.
V pondělí si půjdu nahradit čtvrteční školu, abych mohla být déle s nimi, až přijednou do prahy.
*****
Princ je v nemocnici. Teda byl a zase bude - utekl na víkend na reverse. Diagnostický pobyt na neurologii. Důvěrná informace Vám - podle mě je to ten ojedinělý případ cvoka, co je mu teda objektivně zle, ale důvod se nenajde. Třeba není. Prostě je to složité - psychika na dně. Pomáhám mu.







Potřebě utéct z reality naprosto rozumím. Doufám, že výsledky mámy dopadly dobře.
Psychosomatika. Potíže z nezjištěných příčin - z psychiky. Nic ojedinělého. Třeba by mu pomohla psychoterapie.