Leden 2014

Když nemůžu být pozitivní, tak budu alespoň zticha.

26. ledna 2014 v 13:29 | D^ |  je čas to přehodnotit I.
Takové heslo posledních dní. Předříkávám si ho každý den, abych nezahlcovala okolí chmurou. A proto taky málo píšu.
Nebo alespoň míň. Ani fejsíček nespamuji myšlenkami, ačkoliv přátelé rádi diskutují.
Chtěla bych si postěžovat na komentáře. Protože jsem si docela určitě jistá, že jsem nějaké někde napsala - a pak tam prostě nejsou.
Pche.
Bludička a její písnička od Esazlesa. Strašně se mi to líbí. Navíc tenhle song - tohle téma. Tolik aktuální. Vždycky bude aktuální. Dokud se snad nestane něco velkýho. Dlouhé časy generací, kterým snad chybí válka. Něco jako skutečný nepřítel. Zhmotněný. A to je věc, která stála za sdílení. Díky bohu.
Dozvěděla jsem se zajímavý věci. Třebaže celý ten text, který vás uplně nutí něco z něj citovat, je vlastně přepis monologu Tylora Durdena z Klubu rváčů. (věděli jste to?) A že bubeník je spolužák z gymplu kluka, se kterým chci mít kapelu. (Nevím, jestli jsem se o tom zmínila, mám v plánu potopit se zpět do vod hudebních . myslím, že to jsem byla nejveselejší)

A tohle pro mě znamená dvě věci. První připomínku mám od Prince. Je to celkem jasný. velký čtenář a vzdělanec. Ale komunikoval se mnou, i když jen prostřednictvím komentáře - beru to jako usmíření. O nějaké hlubší ani nestojím(e).
A druhá - o bubeníkovi. Je to kluk, kterýho tolik moc neznám. Jen jsme se jednou moooc opili a je to velký kamarád Kuby, ale taky vím, že mě hrozně bavil. Dobře hraje, pěkně zpívá. A byl naštvaný, že jsem nepřijela na silvestra. A myslím že už není. A ten člověk má vůbec tak nějak hodně zajímavý známý.

Jen jsem tohle chtěla nezapomenout.

Chci tím vlastně jen říct, že mám moc ráda lidi, co mě obklopují. A moc ráda zjišťuju, jak jsou zajímavý, chytrý, sečtělý, nejsou mimo a hlavně nejsou prázdný.
Moje kamarádka, moje princzna, jednou říkala takovou zajímavou myšlenku. Obě se často potýkáme se svým životem. Cítíme samy sebe jako chybu, jako něco špatnýho. Jako hlubokou nedokonalost. Možná právě proto, že dokážeme vidět, jak daleko se člověk může dostat a jak neskutečně náročné to může být, pokud zrovna nemáte to šťěstí, talent...
Je to ubíjející. A Váš život Vám pak připadá jako jeden velký omyl. Špatný pokus.
Ale ona přišla s myšlenkou, že člověk přeci může být definován svým okolím, nebo ne? Vaši přátelé o Vás přeci něco vypovídají. "A když se tak podívám na Vás, jací jste a kým jste. A že jste pořád semnou - asi ten můj život nebude uplně k zahození."

. hledání . světlých . stránek . života .

Vždycky jsem chtěla změnit svět, ale nakonec jsem nedokážu změnit ani sama sebe.

16. ledna 2014 v 22:20 | D^ |  je čas to přehodnotit I.
Moje malá sestřička měla z hraček vždycky nejraději takové ty malé drobné "věcičky". Plnou bednu autíček, košík s poníky nebo krabici s různou létající havětí. Dráčci především. Často mě fascinuje jak čistá je její duše. A schopnost věřit v jejich život. Je osvěžující jí při tom pozorovat. Stejně tak, ne-li mnohem víc, mě fascinují draci samotní. V jejích rukách ožijí spolu s fantazíí. Najednou nejsou maličcí a plastový, ale jsou všude kolem, létají nad námi a usmívají se. Jo...mají docela roztomilé obličeje. Chtěla bych je opravdové. Jsou tak nedotknutelní svojí velikostí a mystičností. A nakonec - umí létat. Jen si to představte. Ať už jsou kdekoliv, mávnou dvakrát, třikrát křídly...a je všechno jinak. Taková schopnost Vám dává možnost kdykoliv se stát někým jiným. Začít někde jinde. Někde hodně daleko. A kdykoliv se jim někdo pokusí ublížit, ve vteřině jej promění v prach, který jedním mocným výdechem rozptýlí na kilometry daleko. A pak prostě zmizí.

Sometimes i wish i could be a dragon. Just a little bit.

**taky si "ověšujete" zdi vyrobenými obrázky? )


Zřejmě bychom mohli hodiny a hodiny polemizovat o tom, zda-li je to svoboda, či naopak. Co je to něco, co nás učiní svobodným. A asi bychom skončili u faktu, že nic není černobílé. Pro a proti. A nejspíš ani pořádně nevíme, v čem bychom se cítili svobodní nejvíce. Všechno nikdy nezkusíme. Ale rozhodně se můžeme pokusit svojí svobodu hledat. Stejně tak, jako štěstí.