close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jen tak lehko z toho nevyklouznete.

2. května 2014 v 22:01 | D^ |  Zkoušet to se životem
Nevím, kolik jsem toho pro vás napsala o nemoci. Nevím, kolik padlo slov o rakovině. Vím, že jsem nikdy neřekla uplně vše a raději míň, než jsem mohla. Děsí mě to.

Jsem ve fázi, kdy už mi nepomáhá mluvit o tom s přáteli. Věta "to bude dobrý" ve mě bouří, kdykoliv jen zazní. Musím konstatovat, že je pozitivní posunout se až sem. Už není říjen, kdy padla diagnóza. Je květen a je po operaci. Mám pocit, že jsem jsme si tehdy sedli a řekli, tak, a od te´d za rok už bude všechno dobrý, tak se i děje. Tedy hlavně s časem. Nedokážu se soustředit na nic jiného. Ne dost. Můj cíl je tam. V ten den, kdy to má "být dobrý".

Děkuju za zprávu, jakoukoli, všem, kteří se mě snažili podpořit. Je to hrozně těžké. Vím, že člověk ani neví co říkat a jestli vůbec něco. Cítila bych to tak. Ale přesto musím říct - kdo ví, jestli to máme opravdu "za sebou". Pokud chodíte na chemo, je fakt, že se dostanete až k operaci velká věc. Čekali jsme na to jako na spasení. Půl roku nekonečnýho trápení, vlak, z kterýho nevystoupíš. A kterej nemá zpáteční cestu. Jen se z něj pokoušíte seskočit. A možná, že seskočíte a možná taky ne. A možná ten pád nepřežijete.

"Odcházení". Když z vás zbyde jen žlutý okvětní lístek. nemocnice Podolí.

Všichni víme jak to je. Život je jen jeden. A sakra vážit si ho začínáme ve chvíli, kdy nám nejvíc utíká. Moje maminka měla svůj život před rakovinou ráda. Prožít operaci v podolí je zvláštní. Kolem vás nemocní a možná máte sami život na krajíčku. A o kousek dál dveře, kde se narodili vaše dvojčata. Brzo budeme slavit sedmé narozeniny.
Dnes jsme si sedli o patro níž, na chodbu. Chůze to není zrovna valná. Je zvláštní, když se vaše aktivní maminka takhle vláčí, z každé strany z ní visí hadice a v rukou si nese sáčky s tím, kam vedou. Sedíme a pozorujeme ty vynevovaný tatínky a budoucí tatínky. Byla bouřka, životy se rodí jak na běžícím pásu. Přichází maminčino konstatování, že si pořád říkala, co přijde jako vykoupení za ty krásný děti. za těch krásných šest let s miminkama, co jsme si mohli užít. Netušili jsme, že to bude tak tvrdá rána. Ale nic není zadarmo....možná.
V úterý, když nastupovala do nemocnice, použila 9x slovo umírání. Za jedno dopoledne. Při třetím jsem jí to začala počítat. nasmáli jsme se docela hodně. Protože ... protože co vám zbývá?


Den po operaci to nebyla ona. Dnes jsem zjistila, že si ani nepamatuje, co mi říkala a co ne. A bylo to tak smutný. A já přišla domů a brečela. Pro nic, pro ní. Leží na mě obrovská tíha a nevim kam jí ukidit.

Dnes to bylo lepší. Pozorovali jsem ty miminka. A pili vídeňskou melange z automatu. Říkali jsem si, jak mi maminka taky bude nosit třešňový kompoty a pitíčka a mentolky a sušenky a obídky, až tam s těma pytlíčkama budu já. Sarkasmus nám nechybí. Ale na druhou stranu to možná neni až takovej vtip. Ležet tam budu určitě. Ale snad ne s nemocí. Ale se sebeobranou, proti nemoci.
A na pokoji jsem pak málem omdlela. Protože nevím, nedávám to.


Jen mi možná nebude nosit šeříky. A možná už nebudeme plést věnečky na trávě před nemocnicí. Ale docela určitě budeme obě živé a pořád takhle jiný. S věnečkama v hlavě. Protože tomu věříme.
(Nebo se to aspoň snažíme pořád opakovat.)
____________________________________________________________________________________________
(!) Holky, choďte na kontroly. Pojišťovna to platí pozdě, pokud nemáte takhle "vylepšenej rodokmen" jako já. Varianta je genetické vyšetření, jestli máte předpoklady (Pha - klinika GHC na Václaváku, vyšetření za asi 1300) a pak kdekoliv mamograf / ultrazvuk (co jsem viděla, tak bylo za 600). Je to možná spousta peněz, ale je to 600 rožně za možná klidnější život.
____________________________________________________________________________________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. května 2014 v 22:30 | Reagovat

Nemocnicni prostredi me frustruje a to ani o nic nemusi jit. Popisujes vazne desive zkusenosti a ja jen doufam, ze uz jich bude cim dal mene!

2 Krvavý koleno Krvavý koleno | 2. května 2014 v 23:16 | Reagovat

Přeju moc a moc sil. Tobě a celý tvojí rodině.
Ty i máma jste bojovnice.
Život se tak neuvěřitelně točí jako spirála... Jako by tu všechno už jednou bylo, ale jinak... Malá obměna, na každý vlnce spirály to popojede o kousek dál a dál...
Děsí mě, co píšeš. Mojí mámě našli rakovinu... Bez tří dnů před rokem. Myslela jsem, že to nepřežiju. Ale přežila jsem to. A hlavně i ona. Ačkoli jsem za půl roku ležela na tom samym oddělní jako ona... Šup, šup a bylo to. U mě to naštěstí nebylo nic zhoubnýho.
Ale nevim,prostě je to hrozně hustý. Jak se to všechno, co si člověk nevyřeší, vrací...

Co bylo na tom obrázku z knížky?
Dík, žes mi o něm napsala... Docela pro mě dost aktuální, to řešení toho, jak věcí (ne)dosahuju.

Momentálně koukám na Futuramu, dělám u toho práci do školy a snědla jsem půlku čokolády po desátý večer.
Myslim, že jsem dobrý člověk.
:D

3 Michie Michie | Web | 4. května 2014 v 0:16 | Reagovat

Hrozně moc bych ti chtěla říct něco, co by ti mohlo nějak pomoct. Aspoň na chvilku zvednout náladu ... ale sama moc dobře vím, že nic takovýho snad ani nejde - obzvlášť někomu, skoro sotva znáš. Věta "to bude dobrý" mě štvala snad celej život, ale nikdy ne tolik jako teď :D Nejčastěji jí totiž používají lidi, kterým je to jedno... jen chtějí změnit téma, většinou obrátit pozornost na sebe a svoje "problémy"!
Todle je věc, kterou si v sobě držíme... já to taky skoro nikomu neřekla! Moje maminka má nádor, což je asi ta lepší varianta, co se týče náročnosti léčby ... ale radost z toho taky nikdo nemáme, jak jinak! Navíc, moje maminka má nemocný srdíčko a moje největší strachy jsou spíš o to, než o ten nádor :/
Tak posílám spoustu štěstíčka, ať ten den, kdy bude všechno dobrý, brzo přijde !

4 stuprum stuprum | 6. května 2014 v 8:37 | Reagovat

Nádory jsou potvory. Hodně sil přeji.

5 Val O. Val O. | Web | 9. května 2014 v 17:54 | Reagovat

Od teď už to bude jenom lepší.

6 Lamilka Lamilka | Web | 18. ledna 2015 v 21:00 | Reagovat

Maminka musela být ve stresu stejně, jako ty, proto i používala ty slova o smrti. Taková diagnoza jí musela změnit i psychicky. Tam, kde byl dřív humor přirozený, tam je najednou strojený, pokud vůbec nějaký je. To působí zas zpětně na tebe. Doufám, že už je to s maminkou lepší...držím palce, co mohu jiného...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama