close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Utrácet slova.

1. května 2014 v 20:26 | D^ |  je čas to přehodnotit I.
Zaplnit další řádky. Mít snad jinou motivaci? Nemít žádnou? Chtít nebýt ve všem sama. Ačkoliv obklopená, stále úplně sama.
Koukám na svoje ruce, co píšou. Mám prstýnek. maminky. Ten, co dostala, když jsem se narodila. Jsme dva. Já a můj prstýnek. Moje dvojče. Moje já, co žije pořád s ní. Pokud jí zrovna neuřezávají ženskost.

30.4.2014
Maminka je dneska na operaci. Nechci o tom psát. A chci konečně něco dělat. Jenže nefunguju. Nesoustředím se. Kdybych měla život rodinu, asi umřeme hlady. Ten prsýnek mám ráda.

K minulému článku. - Působivé, což? Leč matoucí.

23.4.2014 Strahov ve středu.
Těšila jsem se. Na odpolední piknik, na večerní konzerty. Piknikování pro téměř 20 lidí. Tedy, tolik jich přišlo alespoň někam k nám. Potkat se. Cítila jsem se dobře. Všechno se to na mě smálo. Zase jsem to byla já. Ta, která má sílu spojovat lidi. Nikdy jí ale nemám dost. Dost na celý život. Na každý den. Tobě jsem taky napsala. Psal jsi, že nejspíš ne. Že nepřijdeš. A tak jsem si řekla, fuck it. Užiju si to i tak. A pak jsem hledala tvýho kamaráda. A možná je taky trochu můj. Ten totiž přišel. I s holkama. A tys tam stál. Stál si tam s pohledem, to se divíš, co? S pohledem tak zatajeným. Bylo to naschvál. Byla jsem si jistá.
A pak už bylo všechno jedno. Taancovali jsme, smáli jsme se, pili jsme. Ty jsi pil piva po dvou, abys nemusel pořád do fronty. Smála jsem se tomu. A tys mi dával napít. Zlobila jsem tam. Moc. Jak dlouho ne. A bavilo mě to. Nějaký kluci, co jsem do nich strkala mě otočili hlavou dolů. V pogu bylo pěkně horko. A securiťáci protivní. A já jsem byla jak malá holčička. Vzpomínám si, že když jsem potkala nějaký pár, co uplně nevypadal jako pár, říkala jsem jim, jestli se mají rádi, a ať se mají rádi. Že je to úplně nejvíc. Nejvíc, co může člověk dát. (A nevím, jak moc jsem byla směšná.)
Když to skončilo, byla jsem opilá už dost. Vím, žes mě jednou zatočil a říkal, že jsem tam stejně jen kvůli tobě. A já říkala, že jasně. Protože bylo úplně jedno, kde je pravda. A jestli jí někdo poslouchá. A jestli se za ní stydět.
jesli jsme brzo zpátky do Podolí. Jeden z kamarádů zrovna točil pivo v čajovně. A bylo nutný, nenechat ho tam. A stejně jsme byli nadraný. Ha! Vzpomínám si. Vsadila jsem se s tebou o milion, na který zastávce nastoupíme na bus. A prohrála jsem jí. Smál jsi se, že tohle ti budu splácet v naturáliích do konce života. V autobuse jsme už nemluvili česky. Nedokonalá angličtina nechť je pasována na jazyk opilců. Po cestě na kolej houpat se na dětskym hřišti. A padat. ŽÍT.
V čajovně jedno pivo. Válení se na sedačce. Tvoje snaha pustit do repráků něco lepšího neúspěšná. Tvůj monolog o lidech a jejich hodnotách. každý jen řeší, jestli ten druhej je takovej, makovej, dokonalej, dost hubenej. Přitom je to blbost. Záleží jen na tom, jestli jsi fajn. Držel jsi mojí ruku. A ty jsi fajn, říkal jsi. A pak usnul. Rozkošný spánek v čajovně. Přikryla jsem tě sakem a srovnala nohy nahoru. Jako obrázek. Dopila jsem si pivo s ostatními, než jsme museli vypadnout. A tobě se nechtělo probouzet. Roztomile. Ještě s jedním přeživším se přesouváme do posledního otevřeného baru na kolejích. A netušit, kolik je vlastně hodin. Chceš jet domů, ale jede ti to až za 40 minut. Kupuju dvě piva. A ty se dívíš, že je pro tebe. Nekomentuju to. Jestli někdy budu utrácet slovami Miluju tě, pak to bude na tvůj účet. Ach, jak sladký jsou tvoje opilecký řeči, ty Cassanovo. Krátký čas na parketu a spolibkem na rty odcházíš.
Ten, co zbyl, mě ubytoval do rána. Ne nevinně. Zrána pokradmu odcházím. Ani nevím, jesli mám všechno.

Maminka už je na JIP. Navzdory několikahodinovým infarktům, mým i táty, proběhlo prý vše podle plánu. Až na ten čas. Ten jim teda nevyšel. Doufáme v dobrý konec.

Děvče, kam to spěje? Jsi tak nedospělá. Nehotová.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michie michie | Web | 2. května 2014 v 13:16 | Reagovat

Ahoj,sice reaguju docela pozdě na Tvůj komentář na mym blogu, ale přesto ... obavy pomalu opadávají ... bála jsem se, že to bude taková ta chvilková záležitost, pobláznění na pár dnů. Ale každým dnem jsem si jistější, že je to přesně na opak :) moc děkuju za přání :)
jen bych chtěla dodat, že ti docela závidím, že už to s maminkou máš za sebou! všechny ty stresy a infarkty (alespoň doufám!) ... mě to čeká za měsíc a už od září jsem z toho úplně na prášky!

2 Val O. Val O. | Web | 2. května 2014 v 19:26 | Reagovat

doufám, že je mamince dobře a taky věřim, že od teď už to bude jenom lepší. i s tebou, aby ses už tolik netrápila a víc si užívala tak, jako tadyhleten den!

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. května 2014 v 22:20 | Reagovat

Kazdej se odreagovava ze splynu a tezkych situaci jak nejlepe to dovede. Snad uz mamince bude lip!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama