close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

antes de morir.

5. června 2014 v 19:00 | D^ |  Zkoušet to se životem
Umíte španělsky? Já ne. Ale ten titulek, to znamená "před tím, než umře". Nebo prostě jen před smrtí. Je to z písničky. A všechny písničky jsou ze života. Asi jo.

Nevěděla jsem, jak přesně se vrátit ke svému příběhu. Ani jestli se na to nevykašlat. Nechat to být a dál dělat, že to neexistuje. Ale klamat není správné. A tak jsem zpět s rozuzlením, proč jednomu oheň praská a druhému nehoří.

Napsala jsem okozlující přiznání o klukovi s plakátu. A kdybych to četla, taky si řeknu, achjo, tak to jsem konečně šťastná. Ale taky jsem psala - působivé, leč matoucí. Nechci teď tvdit, že je to celé vykonstruovaná lež. Ne, není. Nenapsala jsem žádnou nepravdu. Jen jsem pravdu nechala doznít trochu víc, než mi přidělil sám život. Z těch krásných slov se nic nevyklubalo. Nenašla jsem v klukovi z plakátu nové prince. Žádné nové štěstí. Asi to měl být jen náznak, že ten život kolem mě, že se nějak děje. Že běží, jen já jsem se chvilkově zastavila s pocitem beznaděje, avšak stále hluboce lapající po dechu. Naplněného dechu. Nečím, co bude stát za to vydechnout a znova nadechnout.
Život se mi ale děje jen v náznacích. A štěstí si neužívám, protože ho nerozpoznám.


Nepřišla jsem plakat nad sebou. Věřím, že osudy se naplní, pokud to tak má být. I když mu asi musím jít naproti. Jen jsem svoje cesty vyčerpala. A v tomto případě si říkám - když už jsou vyčerpané, nejraději bych vzala celé Miluji tě a tečka a poslala to na jeho adresu. A vím, že jsem toho schopná. Najít kam, založit anonymní email. A prostě to poslat. Bez varování. Bez nároku na honorář. Jen tak, nechat na lidi dopadnout kousek citu, který jim třeba ani nenáleží.
Moje myšlenky byly vždy pošetilé.

Zmoklým světem vítr vane
Za mraky však slunce vstane
Mlha hledá smutek v kráse

A mně všechno zas jen zdá se.

Lásky, vlásky, ideály
Z myšlenek se skutky staly
Srdce znovu barvy mění
Bez času na rozmyšlení.




Jinak žijeme. I když je spousta komplikací, na konec nemoci je snad vidět. Děkuju za to.

Píšu málo i proto, že je zkouškový a konec semestru byl drama numero uno. Hlavně kvůli času, který mi na školu nezbýval. nakonec mám hotovou zkoušku z mechaniky (největší fuj) a tento týden i odevzdaný ateliér (nejvíc náročný fuj-zábava), který dopadl nad očekávání. Hodně nad očekávání. Takže se mnou teď pár lidí nemluví, nebo se kouká skrz prsty, ale každopádně nezdravení je asi v módě. Úspěch není oblíbený. Ale co, kamarádi to nebyli :)


Asi potřebuju velkou radu, co se životem. Blíží se léto a já zase zůstanu sama se svými myšlenkami doma, pracovně, depresivně. Bude mi chybět moje Praha. Cítím, jak stárnu. Nedozírné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clairka Clairka | Web | 5. června 2014 v 22:58 | Reagovat

Nestárni, to se nesluší. Taky jsem teď konečně vypadla ze školy a najednou mám tolik času, že nevím, co dělat dřív :) A tvůj příběh si určitě přečtu :) Jen ne dnes, dneska už jen do postele :)

2 Val O. Val O. | Web | 8. června 2014 v 12:09 | Reagovat

jsem ráda, že už je vidět na konec nemoci :)
mně se usvědčilo ujasnit si životní priority, když jsem se bála, že si zbydu sama se sebou. nakonec z toho něco vyjde a budeš vědět, co dělat dál.

3 Krvavý koleno Krvavý koleno | 9. června 2014 v 21:05 | Reagovat

Děkuju za žvejkačky :) Náhodou byly moc dobrý, přišly k duhu.

To s tvojí ségrou je dost hardcore příklad toho, o čem jsem psala. Někdy se lidi zuby nehty drží, aby se jich samotnejch ta tragédie prostě netýkala. A v rámci rodiny tohle vidět je vždycky děsný. Máš jí to třeba za zlý? Nebo já nevim... Nevěděla bych, jak se s tim v sobě asi popasovat. Vlastně podobný přístup pořád ještě po letech nemůžu tak uplně odpustit babičce (že nebyla mámě oporou, že nám víc pomáhali cizí lidi atd.), nedokážu to nechat minulosti, ale nedokážu se s tim ani konfrontovat a tak se tomu radši v myšlenkách vyhejbám.

Píšeš samý dobrý zprávy! Že je vidět na konec nemoci, to člověku dodá sílu. Obdivuju, když se takhle lidi dokážou semknout kolem nemocného člověka a všichni pomáhaj a dodávaj si navzájem sílu. Seš naprosto úžasná, že jsi v takovym stresu a zatížení zvládla školní záležitosti tak bravurně! Klobouk dolu, fakt :)
Nestárni. Na to ještě bude halda času jindy. Prázdniny utečou jako voda a než se naděješ, budeš zase v Praze.
Co plánuješ za pracování?

To je kříž s tim klukem. Kdyby to tak všechno bylo tak jednoduchý jako psaní...
(protože ten článek Miluji tě a tečka je prostě skvělej)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 10. června 2014 v 22:22 | Reagovat

Adresovat někomu něco. Poslat kousek citů jeho směrem. Proměnlivých a různorodých citů. To znám. A chtěla bych někdy možná udělat. Se životem si bohužel nevím rady sama. A myšlenky jsou mý nejbližší a nejzrádnější kamarádi. A jsem s nima stále sama a sama. A ještě do toho stárnutí, ani mi nemluv :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama