Každou chvílí
o kus blíž
Ke světlům Prahy
Ke tvým písním
Každou chvílí o kus níž
Mý marný snahy
Dál o nich sním
Každou chvílí o kus dál
A všechny vrahy
Já odpoutám
Sny místo snění
A noc místo tmy
Všechno se mění
Možná i my
******
Tak nakonec je z toho písnička. Nevím, jak dlouho se budu trápit, ale možná dost dlouho. Takže budu svět zásobovat takovýma výplodama choré mysli. Nemám zrovna čas, psát nějaký romány. Jen jsem chtěla říct, že si každou minutou převaluju myšlenku, jestli má smysl bojovat. A jak. Co kdybych mu to prostě jen napsala. Hej, nehejtuj mě, drtí mi to srdce!!
Ale nedělám nic, jen plodím další a další verše, pracuju do zblbnutí a jsem strašně unavená. Vždyť jsou zase tři ráno a já teprve zjistila, že už všichni spí.
Tuhle písňo-báseň jsem psala asi v neděli. Rychle na kus papíru (asi jako všechno). A teď jsem na něm našla další. Padla tak pěkně, měla být na pondělní ráno. A tak jsem to začala fejsbukovat. A pak mi došlo, že už na to ty lidi asi nemaj. Že toho nechám, že omezím mojí trapnou poesii. A tak je to tady, tak, jak jsem to chtěla původně poslat jinýmu světu...

Vrátím se snad živá.

Vrátím se snad živá.







Líbezné jako všechny tvé poémy. :)