close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The way I hate.

25. října 2014 v 2:20 | D^ |  Zkoušet to se životem
The way i hate.

I hate you for disapointment
you made for me
I hate you for all the lies
you never said to me
I hate you for every trust
I saved for you

I HATE you so much.

I love you for every smile
you could have for me
I love you for every kind word
you never said to me
I love you for everything
you took from me

My LOVE driving me insane.



Možná si říkám, že už je to ohraný příběh. Příběh velké lásky. Ale nebojte se. On se totiž nekonná. Stejně tak se nekonná moje štěstí, moje radost, moje naplnění. Můj život. Zpět ve starých kolejích, plných výhybek, nerovností a bez cílové stanice. Vlastně asi bez žádné stanice. Už bylo na čase.

Teď bych asi měla napsat velký odstavec o tom, co se stalo. Kde se to pokazilo, co jsme si řekli ošklivého a kdo je vlastně ten vinen. Jedno velké rozuzlení, do které se mi nikdy moc nechce. Ale dobrá, když to má být, tady to je:

Nic.

(Ano. Je to celé.)

Je to jako zabíjení. Horší než nemilovat je dávat člověku falešné naděje. Cítí se zneužitě. Jako já. A přesto to nedokážu překlopit v nenávist. Ani nic tak negativního. Jen mě to hrozně mrzí. A přála bych si vědět, co je to špatné na mě. Ale nejhorší je, že třeba nic. Prostě jen nezájem. Žádný fámy.

Abych byla konkrétní, minulý týden v úterý jsem se aktivně chtěla domluvit na vidění-se. Ve čtvrtek na signal festivalu. A ačkoliv jsem byla stejně nemocná a musela pracovat a nakonec měla všechno, jen ne chuť tam jít - ty jsi nechtěl. Měl si už kamaráda. A tak jsem se domluvili na "příští týden". V ten moment jsem se zapřísáhla, že to tentokrát opravdu nechám na tobě. A bylo to opravdu celotýdenní trápení. Kňourám. Dnes je pátek...vlastně už sobota, 2AM. (ha! to je písnička!) Neozval jsi se ani omylem. Přes týden mi to pomalu docházelo. Už se to nestane. A dnes jsem přestala sama sobě nalhávat opak. Jsem pryč z Prahy a vím, že se to nezmění. Neděkuji.

A nezmění na tom ani fakt, že jsem kvůli rozbitému notebooku strávila sobotní noc minulého víkendu u Kuby v posteli. A bylo mi tam špatně. A je to uplně jedno. Všechno je jedno, když každej kamarád, i takovej, si mě stejně váží víc než ty! Chtěla bych si ublížit víc.
Měla bych přestat psát na blog, točím se v kruhu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. října 2014 v 3:32 | Reagovat

Bude zas fajn, chce to asi čas, ne? :-|

A nebo mě neposlouchej a obtěžuj ho, dokud mu nehrábne... :) Kapka vzrušení neuškodí. :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama