close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Omlouvám se za způsobení pocitu.

16. prosince 2014 v 20:10 | D^ |  Zkoušet to se životem
Zkouším to se životem pořád nějak neúspěšně. Žádnou novinkou nebude, když se přiznám, jak pořád oddaně myslím na Tomáše. Proč mi proboha ten člověk udělal takovou díru do srdce? Vždyť je to jen člověk.


Konec semestru je strašná krize bez spánku. Přesto se emoce dějí v běžném tempu. S Blonckou máme značně omezený režim. I když on se snaží dělat, jakože ne. Teď mi víc píše, než se vídáme. A né, že by psal nějak hodně. Spíš významně. Snaží se domlouvat nějaký akce, kdy vlastně na 100% budeme spolu opilý. A mě se to zdá nebezpečný.

Jak říká moje spolubydla - kluci jsou svině, který se zapomínaj zmínit o svejch existujících přítelkyních. Bloncka není svině. Ale to druhý už je pravda.
V neděli v noci mi jeho kamarád z gymplu a současně náš společný soused, se kterým tady trávíme dny oznámil, že mě "o víkendu dost hodně kryl". Byl trochu zhulenej, tak říkal i věci, který by asi neměl. A já teda teď vím, že mě probíraj (to považuju mezi kamarádama za samozřejmost, ne-li nutnost). Ale taky vím, že zmíněná přítelkyně za ním chodí, jako za kamarádem a zároven hodně dobrým kamarádem jejího přítele s plačíkem, že má o Bloncku strach. Jakože na koleji jsou jiný holky a tak... A já jsem dotčená. Já nejsem ten, kdo potřebuje krýt. A bloncka neví, že to vím. A to je zmatenost pocitů.

Pak je tady Olda, o kterém už jsem jednou psala. O tom, jak u mě přespal. Jen tak přespal. A musím vyjít s pravdou, že teď v podstatě bydlím ve studovně. Je to místnost o patro výš, přesně nad mým pokojem. Sehnala jsem si dvě matrace "za odvoz", takže teď si můžu i na chvíli lehnout. A Olda mi v tom dělá společníka. A víte, já vím, dokonce jsem si naprosto jistá, že mu přirozenost velí vyspi se s ní. Ale neudělá to. Vydrží to. A je mi jasný, že to asi není snadný. A já si toho trašně vážím. Jsem teď v situaci, že poslední o co stojím je další nezávaznej chlap do postele. Na druhou stranu je tak strašně milej, chová mě celou noc a hladí mi vlasy........že nevím, jestli není horší nechat ho mít mě rád, když nevím, jestli mu mám co nabídnout. Ale to, jakým způsobem se snaží, jak mluví, jak na mě reaguje je svým způsobem krásný.
Příklad. Sedím ve vlaku do Prahy, neděle. Blikne mi messenger, Olda. Nechces pak neco dovezt az pojedu v noci z mesta? (pozn.: jezdí hrát poker, ten končí po jedné ranní. nekorektní bridádka) Ale jo, určitě. Tak dvě tašky energie, trochu štěstí a deset deka tvojí duše. A to všechno v darkovym balení pro radost

Nic neodepsal. Ale za to přijel v noci. A když jsem tak tradičně okupovali studovnu, každej se svym učením v docela veselý náladě, on seděl na mojí provizorní posteli smutně. A tak jsem šla se družit. Ahoj, jak je a takový ty kecy. Přivezl mi mandarinky. Miluju mandarinky, ale to nevěděl. A k tomu příběh, jak v jednu ráno sháněl mandarinky. A proč. Je to trochu radost, trochu energie, trochu on, protože je má rád a sáček je k nim zadarmo, takže je to vlastně dárkový balení.

Vy asi víte, jak mě to umí posadit na kolena. Ale fajn je, že tohle je to všechno. Víc už za tím nebude. Nebo nevím. Jsem nějak opatrná. A pak taky nevím, co cítím. S velkou láskou se pak všechno těžko porovnává.

Myslím, budu to teď mít dost složité. Přesto cítím vděk za všechny ty velký přátele. Drží mě nad vodou. Jsem magnet na lidi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 19. prosince 2014 v 4:34 | Reagovat

Přitahuješ teď jen milé a slušné, buď ráda. To já za sebou tahal pekelná, bezcharakterní monstra. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama