Lednová ročenka aneb vracím se v časech abych zjistila, že jsem pořád stejně...k ničemu. Děkuji.
18. ledna 2015 v 23:07 | D^ | Zkoušet to se životemKomentáře
[1]: já myslela, že ty slintáš pořád :P (ke vzkazu nutno dodat, že mám nástěnku na dveřích, vzkazy nejsou překážkou
) Ale tenhle slovenský Matěj, ten by tou nadržeností řešil všechny problémy!
naštěstí mu to aspoň šlo dobře
No Matěje mám rád, všichni jsou stejní. Asi i ti ze Slovenska. A na Dory se ani neptej. :)
[3]: moc jich není :) i já znám jen sebe, a to se ještě vůbec neznám!
Panejo.. :) Víš co? Ty ten život podáváš tak, až se v tom spoustu lidí může najít.. možná je to sarkastické, někdy trošku ostřejší, ale kurňa ty máš talent vpálit lidem něco, co by sami neviděli! Je to dobře i špatně, protože né každý to unese no.. :) jinak přeju, aby si se příští rok touto dobou ohlédla a zjistila, že rok 2015 byl skvělý a našla jsi si něco z čeho jsi neskutečně šťastná a už se toho nepustíš!
Aktuální články
- Lehoučké křehké dobro.
- I found something worth waking up for.
- Navždy, to je ironie, kterou nepohřbíme.
- opustit všechny zatvrzelý role u modrý zdi s vesmírem
- Byla to opuštěnost, která způsobila válku.
- Za večer můžete slyšet i třicet skvělejch názvů článků a stejně si je nezapamatujete.
- To nech na potom!
- Oživení smyslů zbavení
- S jednou nohou přišitou ke vzpomínkám.
- I try to be positive, you're a fighter, so fight, wake up and live







Tak tohle je nadupaná ročenka, slintám z ní. Děkuji. Se málokdy stane, abych slintal.
Jinak ten vzkaz na dveřích mě rozesmál. Veselé kopy, někteří nadrženci.
A pak jsou takoví jako já, čistý teror, když jde o prožitky, kteří neznají vtipy a holky musí utíkat, seč jim nohy stačí.