close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Citová investice.

21. února 2015 v 15:20 | D^ |  Zkoušet to se životem
Krása střídá nádheru. A někdy třeme bídu s nouzí. U nás se to prostě jen střídá. Pěkný den musí být vykoupen. A tak tu sedím a vzpomínám na to, co bylo pěkný, aby mě neužrala úzkost z toho, co jsem dnes vlastně udělala špatně. Zůstávám sama doma, abych neprudila. Abych nepřekážela. Protože vztek bez důvodu spíš není, než je. A některý důvody nutně musí zůstat skrytý. A hledaj se zástupný. Neumím mlčet, když se křičí. Tak jsem to já.

Myslím, že jsem ještě moc mladá duše na to, abych zalezla do kouta, spolkla to a dělala, že je to ó ká. Takže teď vážně nevím. Asi bych se chtěla (nechci!) sbalit a jet zase do Prahy. Utéct a nepřekážet. Ale je mi z toho vážně smutno. Být mužem, živitelem, je asi dost nápor na nervy, pokud vše není, tak jak má být. Just sayin'.

Kdybychom mohli mít všechno to vybavení na lyže pro celou rodinu, jako když jsem byla malá já, všechno by to bylo v pohodě. Neříkám, že jsem se váleli ve vatě a že jsem měla všechno super. Ale ten tlak okolí byl asi menší. Dneska nás (nás ne, ale je) narvaný golfový kluby naučili mít správný límeček posledního modelu. A pořádný fáro. Nebýt trapný. K smíchu. Naučili nás (zase ty jiný!) vytmavit každýmu, kdo neví, že vlastně strádá, jeho nuznost. Na svahu je potřeba pro děti helma s ušima, věděli jste? Citace. "No to bylo tak hrozný, tam všichni měli helmy s ušima, ale naše Dominička ne. Já jsem z toho byla uplně hotová, že jsme museli z těch hor odjet." Konec citace. A ted si tam dosaďte cokoliv. Vlastně se to donekonečna opakuje. My prostě žijeme na hranici. Věčně na hranici.

Samozřejmě, že to problém není. Jen díky tomu vnikají zástupný problémy. Nemám ráda to křičení. Ty vnitřní vzteky. Můj táta je dobrý člověk. Vím to. A moc hodný. Ale co ze sebe dokáže vypustit za jedy. Někdy. To je na umření. A já bych taky měla říct jen půl toho, co si myslím. Ale ty afekty. Ach bože. Přitom jsme jen tlačeni okolnostmi. A dostáváme sodu. Sodu okolností.



*fotím lidi na svahu a všechny moje fotky jsou přefiltrované, ale mě to baví. zdraví vás fotošop*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. února 2015 v 15:38 | Reagovat

Sáňky kopce žádný sníh a vtípky. :)

2 Hay. Hay. | Web | 22. února 2015 v 11:35 | Reagovat

Nemusíš utekať, môžeš sa len načas schovať. Doma sa nič nevyrieši, ak už rodič raz niečo začne. Nevyrieši to pravdepodobne ani útek, ale popri ňom aspoň môžeš dokonalo popremýšľať. A pamätaj - svet ťa nikdy vnímať inak, ako vnímaš ty samú seba - tak sa nepokladaj za zbytočnú, pretože ňou budeš.

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 22. února 2015 v 11:47 | Reagovat

[2]: SLožité je to jen v tom, že tohle soužití už je dohoda dvou dospělých lidí. ale překonám to, jako každou bouři...děkuju.

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. února 2015 v 17:46 | Reagovat

Jsi moc mladá na to, aby jsi zalezla do kouta a mlčela..., hm, já si zase kolikrát říkám, že jsem dost stará na to, abych to dělala, ale stejně tam zalezu. O_O Někdy je to nejlepší řešení, počkat až přejdou ty bouřky, protože vyřčené slovo nikdy nelze vzít zpět a každou bouřku vždy nahradí sluníčko! ;-)

5 Sugr Sugr | E-mail | 22. února 2015 v 17:47 | Reagovat

[3]: Dohoda dvou lidí - to je o kompromisu, jinak to přeci v soužití "dvou" nejde! ;-)

6 Val O. Val O. | Web | 22. února 2015 v 20:52 | Reagovat

helma s ušima? tak do takovýho světa si děti už pořídit nechci.

7 Val O. Val O. | Web | 22. února 2015 v 21:10 | Reagovat

nejspíš máš pravdu, a co se má stát, to se stane! a až se to pokazí, tak budu prostě nadávat. :D
nene, je to z Inkoustu, ale prozraď mi, jak umíš to umíš odhadnout?
tvoje písnička se mi moc líbí, nějak se vkusem vracim léta nazpět. je to jako číst po dlouhý době oblíbenou knihu!

8 Val O. Val O. | Web | 22. února 2015 v 21:36 | Reagovat

Wow, fakt to byla Adina :O tleskam ti!

9 Lamilka Lamilka | Web | 22. února 2015 v 22:11 | Reagovat

Nikdy mě nezajímalo co mají jiní lidé a já ne. Rozhodně bych neodjela z hor jen kvůli nějaké helmě bez uší, to je směšné :-) Jinak je ale fakt, že když se lidi třeba i sobě velmi blízcí začnou hádat, připletou do toho i věci, co k momentálnímu tématu vůbec nepatří a vše se jen zkomplikuje. Záleží i na temperamentu člověka, pravda. Ale časem člověk nad sebou vyzraje a dokáže se nad takové hádky, i ty jedovaté povznést. Stačí si jen uvědomit, co všechno jsme všichni schopni říct v afektu. A že když nejde o život ..jde o víš co :-) Zas bude dobře :-)

10 Kayla Kayla | E-mail | Web | 22. února 2015 v 22:46 | Reagovat

Nedávno jsme s mamkou vzpomínaly. Vzpomínaly jsme na dobu, kdy táta neměl práci a když jí sehnal, byla mizerná. Zvláštní bylo, že jsme se shodly, že se jednalo o nejkrásnější období. Drželi jsme všichni při sobě, trávili spolu čas nad deskovými hrami a na zahradě.
Většina lidí nechápe, že peníze nejsou vše. Nikdy jsem nebyla u moře a netoužím po tom ani teď. Za prvé nemám ráda teplo. A za druhé, válet se na pláži? No to není pro mě. Vzpomínám jak všechny děti jezdili k moři a mně moji rodiče na první dovolenou vzali v 6ti letech, než jsem nastoupila do školy. Jeli jsme ke známému táty k Hradci Králové. Tátovo kamarád měl dva syny v mém věku a užili jsme si spoustu zábavy :) Byla to nádherná dovolená a já vždy s nostalgií vzpomínám na Hradec a na časy, kdy jsem byla malá, měla vlasy na mikádo, bílé tílko a obrovitánský slamák :D
O rok později jsme jeli na Šumavu. To bylo také super. Naši mě naučili horské turistice a já to miluji dodnes :D
Ne nikdy bych tyhle zážitky za nic nevyměnila. A opravdu mi nevadí, že jsem nebyla u moře :)

11 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 23. února 2015 v 0:25 | Reagovat

[10]: Otázkou je, jak je možné, že se tady schází tolik lidí s podobnými osudy. Taky nejezdíme na dovolenou. Nikdy jsem nebyla u moře (teplýho). A největší sblížení s rodinou jsem taky zažila v největší krizi.
Jsou to asi uplně obyčejný pravidla života. Já jsem vděčná a rozhodně nejsem nešťastná. Nedokážu si ani společnou dovolenou v cizích postelích představit. Dneska už bychom to nedali. Ale když si můžeme jen tak vyjet spolu, užít si to, koulovat se a vypadat jako happy rodinka, je to k nezaplacení. A je mi uplně jedno, jestli si kdokoliv pomyslí, že jsem trapní. Máme se totiž rádi. To je nejvíc.

V takový krizi, jako jste měli Vy, mi mamka říkala, a´t se nebojím. Že i velký krize nic neznamenaj. Že kdyby lidský štěstí záleželo na penězích a hmotný nouzi....nerodili by se děti za války.

12 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. února 2015 v 21:05 | Reagovat

Dospělej člověk si ledacos vysvětlí. Ale když se pak děti cítí společností vyčlenění, protože dnes každý standardně musí mít to a to...
Ale vždycky to nějak bylo.. Nebylo tolik technických věcí, ale stejně bylo co posuzovat.
Já mám taky hrozně ráda filtry :D Má to pak lepší atmosféru. A kord když fotím telefonem, kterej ty barvy vůbec nezachytí tak jak jsou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama