10. března 2015 v 12:37 | D^
|
Musím vypadat, že mě baví psát o nemocích, ponocování a ztrátě iluzí. Tři body, který ohraničují můj život. Smutné, ne? Naštěstí, mezi třemi body se můžete snadno protáhnout. Geometrie mýho bytí.
Takže k jádru ničeho. Urputně mě bolí hlava. Nečekaně brzo ze školy. Nemohla jsem vydržet. Nutný cviko na 8 odtrpěný. Ruší mě jen bourání naproti. Ty rány. Au au.
Jsem stroj na angíny. Jen teď nějak nemám čas to řešit. Musím se zmobilizovat a pracovat. Nebýt jako včera. I když včera....
Pondělí je obvykle věnováno ateliérům. Čekala mě první prezentace a protože všechno odkládám, o víkendu se chci i trochu flákat a práce je důležitější než škola, smolila jsem to zas přes noc. Né úplně celou, protože jsem to odflákla. Poslední dobou odhazuju perfekcionismus mě vlastní někam v dáli. Načmárala jsem obrázky do skicáře, ten je věčný. A pak, když na mě přišla řada, sehrála nějaký to divadýlko. Mluvit vatu není problém. Upřednostňuju spíš pocity nad holá fakta (který sejně každý vidí). Fakta mě nebaví. Pocit je emoce. Prezentaci končím SWOT analýzou, kdy za T, neboli Threats dosazuji reakci veřejnosti na novou stavbu aneb "ti mladý architekti si dneska navymejšlej...". Což se setkává se smíchem a hranatý pan architekt je rozzářen. Ujímá se slova, uvozuje větou "dovolte mi abych tohle hodnotil víc do hloubky..." a mě se trochu zamotá hlava. Říkám si do háje Doro neměla ses na to tolik vykašlat. Každej přede mnou se svojí vymazlenou prezentací, prolínačka s hvězdnou, tři dny práce. A teď ty tvoje malůvky. Je uraženej. Určitě. ... Načež se všichni pěkně nahlas dovídáme, že "takhle to má být" a "nezlobte se na mě ale slečna Dora je o dva kategorie nad váma" a "tak se poučte" a bla blaa bla. Reakce člověka, který 4 hodiny na něco čeká, nudí se, chce víc. A dostane to. Nakonec přijde i omluva za způsobení společenskýho vyčleněnění a já ...já už jsem si zvykla. Pohledy kamarádů s úsměvem, závist šprtů...už je mi to jedno. Bylo mi dost špatně, s tou nemocí jsem se probudila po pár hodinách spánku na hvězdný pondělí, který se nakonec neslo v duchu slečny D. Jediný, za co sklízí pan hranatý architekt body. Každej je v mínusu. Má s čím bojovat.

V ateliéru nám teď patří tenhle roh. Pokud máte televizi, myslím, že barandov má naše déčko jako reklamu na sebe.
Říká se. Ale většina lidí o televizi moc neví.
Celý odpoledne i večer jsem pospala. Ani si to moc nepamatuju. Mám divoký a nechutný sny a nechce se mi na ně vzpomínat.
Dnešní ráno byl trest. Ale musela jsem tam. Včerejší výsledek je pořád téma. Chtěla bych jim vysvětlit, že to nic neznamená, ale raději neříkám nic. Bylo by to ještě horší. Děkuju svý prozřetelnosti, že jsem to nebyla já, kdo minulý týden seděl u s tolu s hranatým a komu kupoval víno. Měli by alespoň důvod. Teď neví. Spousta z nich touží po tý pochvale. Chce být na mým místě. Já nevím, já jsem toho přejedená. Není to poprvé, stává se mi to. A je pak za tím ještě víc práce, protože jste vidět. A vůbec nic to neznamená, klidně s vámi zametou. Jsem už hodně odosobněná od práce do školy. Ale mrzí mě, že se to vnáší do komunikace s ostatními. Pozoruju, kdo se teď chce bavit, i když to do teď byla asi tak poslední věc, která by ho napadla. A je mi z toho na nic. Cvičení z TZB je strašně zdlouhavé a nudné. Přednáška, v podstatě. Pan profesor se nakonec omlouvá, že to neměl připravené. P. je na tinderu a loví šťávy, já to píšu jako báseň.
Měníme parametry tak,
abychom se přizpůsobili.
Novým podmínkám
a novému žití.
Peredo nás slunce
všechno jsme spočítali,
orientováni na výkon
odejít nemůžeme.
Konvekce myšlenek
sálání pocitů
už jsem zas u tebe
prostupem citu.
Chodit domů každý den kolem květinářství je utrpení. Cítit tu vůni. Lidé chtějí žít svůj sen. Já bych chtěla umět žít svůj život. A snést pohled na někoho, kdo žije můj sen. Je to těžké. Zvlášť, když vám nikdo nenosí tulipány.
Musím se nějak přinutit. Úkoly. Kupuju si kapesníčky, prskací čaj i odměny. Odměnu až za úkol, takže když teď zvládnu urbanismus, zvětším si velikost džínů čokoládovým mlíčkem. Když zvládnu kus betonu, rozdělím se o tyčinku čedaru. M&S je dobrý partner při hledání odměn. A aspoň je na co se těšit. Jedla jsem naposledy večeři v neděli a pod oknem chodí davy do menzy na úterní oběd. Chce se mi zas strašně spát.
Náročné dny, nevyčerpej se nám zcela, třeba občas chodit spinkat. :)