Chci říct - rekapitulace týdne nesmí chybět. Neděle se sice ještě neukázala, ale předpokládám, že se stejně nic nestane. nemám sílu na víc než další uběhnuté kilometry.
Je to tak. Nespavost jsem utopila v kilometrech a neštěstí na dně sklenky. Pokusila se přizabít a dnes zaplakala nad internetovou lekcí jógy. Bolí to. A jak. Kdybych byla škodolibá, nechám tady i fotky vývoje mých superpodlitin. Aby byly informace kompletní, šla jsem se sestrou & company na koncert. Pít Maroko. Dopadlo to skvěle, až na to, že zas jednou vypadám jak po brutálním znásilnění. Zajímavý je dlouhý modrý pruh přes zadek, [dokumentace je moc pornografická, haha. Naštěstí.] symetrický modřiny nad kolenama a pocit rozdrcený lopatky. (Kromě tý nechutný ruky, kvůli který mi dochází trička s dlouhým rukávem.) Šaty zlité pivem nějakýho blba, kterýmu nedochází, že pod podiem je zkrátka mela. Nutně pak polovina večírku jen v punčochách a svetru. A taky jakejsi německej slizoun na fb, co mi poslal fotky. A taky mi je všechny olajkoval. Asi tak do .... do počátku mých fejsbuků. Smazala jsem si ho až večer, aby neutrpěl moc silný teplotní šok.
Vtipný kapely si fotky prostě udělaj samy z podia. Ten typ uplně vpravo byl děsivě ohromnej. A řekla bych, že to nebyl dobrej nápad být tak blízko monstra.
S O. je to takový podivný. Sestra myslí, že má hodně rád malou d. To by byla dost komplikace. Chci mu to nějak říct, jak to všechno mám, ale zároveň mu to nechci říct. Chci jen vědět, že si je jistej svým zahrávaním si. Když už jsem se další den povalovala doma s nějakým čtvrtým, pátým friscem, napslala jsem mu..."Víš oldo, něco je v tomhle super skvělým životě špatně. Něco zkaženýho." A myslím, že je to přesně tak. Nemáme se ani trochu špatně. I když se nechováme správně, život je to fajn, já nemusím nic řešit, mám se s kým smát a tak. Ale ten smrad tam je. Ve skutečnosti to vnímám dost jednoduše. Protože ať je to jak chce, všichni asi na něco čekáme...a zatím trávit čas spolu není vůbec nepříjemný. A tak jsem mu to i řekla. Že musíme umět chodit pít spolu a zároveň se k sobě chovat jako velký (nebo malý, přijde na to...). Ale on je v každý druhý větě samý "příště", poslední dny. Musí pochopit, že v takový situaci není žádný příště. Ale to bude ještě podivně-složitý vysvětlování. A taky musel vědět, že jsem se hodně zjednodušila. Ve vztahu k němu. Už kdysi. Kdybych byla chlap, jsme kamarádi. Ale bohužel (?) nejsem. Bohužel mám prsa a zadek a tahle kompatibilnost to jen komplikuje. Nemám vědění a přání. Já už jsem jen holý chci. A čekám na to správný.
Posílá mi takový songy a já se radši neptám. Neptám se jestli je to jen píseň, nebo jestli je to píseň a vzkaz. Ale vnitřně povzdychám. Princezna z paralelního světa, je .. zakázaným ovocem?
Svádím boj se zakázaným ovocem, paralelním životem, projekcí fantazií valící se zahlcenou sítnicí. Stín pochybností, vzrušení z dobrodružství a rozpouštějící se hranicí chyb a správnejch věcí. Zapomínám, proč se vlastně nemám dívat, co je za těma dveřma, který je prej lepší neotvírat?
.. a tak dál. Spoustu slov, kterým nepřidávám váhu, i když dodává, že by mi chtěl vidět do hlavy(to by nechtěl, jen to netuší) a že asi musí spát, když raději maže zprávy co mi píše. Jsem asi poslední z nás, co píšou všechno. Škodí to, svým způsobem. Ale co můžu kazit tím, že jsem to já?
Nakonec, mě je těch lidí docela líto. Jako fakt. Nepřeju mu jeho situaci. A nad mojí už raději ani nerozjímám, protože je to spousta pravd, který tady vůbec nechci psát a nakonec si strašně přeju nějak hrozně omylem přestat žít, aby se to nemuseložít. Závidím spoustě lidem jejich odvahu. Tu největší odvahu - Odvahu tak nějak ten život žít. Žít ho bez tíže.
(Trochu moc slov žít koncetrovaně, když je to vlastně o pravým opadku. Nevermind.)
Komentáře
1Evelyn Vivien | Web | 19. dubna 2015 v 8:30 | Reagovat
Ono mít symetrický podlitiny je docela úkaz. A jestli jsi mu tohle napsala (něco zkaženýho) tak se asi pohybuješ ve fakt vybraný společnosti. Protože když mluvím já takhle poeticky, většinou ode mě všchini utíkaj...
[3]: ve Vagonu? asi v pohodě, já jsem byla v pohodě. Někdo cizí mi nabízel džíny...ale neměla jsem nějak úplně průhledný, spíš naopak, takový ty pevný, červený....nebylo znát ;) zas tohle asi nebylo uplně největší drama
Snad je to o odvaze, zit bez tize. Ale nekdo se ani nemusi premahat - zit stastne. A my se premahame vstat z postele a fungovat, jsme slabosi? Ja to rikam porad.
Modriny jsou krasny, vzdycky se raduju, kdyz se mi utvorej a je mi smutno, kdyz odchazej.
Jóga z internetu niekedy nemusí byť príjemná, najlepšie je nejako si to zosynchronizovať Myslím, že každý ten koncert má nejakú tu obetu, spomienku na tele. Tak to má byť :)
7Hëllena | Web | 20. dubna 2015 v 21:06 | Reagovat
Taky mám ve zvyku cejtit smrady tam, kde kolikrát ani nejsou. Nebo by správně být neměly.. Modřiny jsou s přibývajícíma teplotama zlo. Vím to z vlastní zkušenosti, jsem člověk, kterému se modřiny dělají tak nějak samy a tak nějak furt, takže okolí už si na moje fleky pod sukní zvyklo..
8soul-underground | Web | 20. dubna 2015 v 21:34 | Reagovat
Boží fotka a ještě lepší zážitek Nepodceňuj "chci". Vůle nás pohání a je to základ všeho, naší podstaty.
Dobrá fotka z Vagonu :) Ty tři lidi vepředu znám :) Modřiny vždy ve výšce, kde začínalo pódium, známe :)
Celkově vidím v tom tvém příběhu jistou podobnost.. ale možná je to jen zdání :) Přemýšlím, co to bylo za koncert a jestli jsem tam třeba mohla být taky :)
[11]: Bludičkko bludná, celou dobu jsem myslela na to, že je určitě někdo z těch o kom píšeš! Ta komunita nemůže být tak velká...a bylo hrozně milý to vědět. Pěkně jsme to protančili spolu, i když já vypadám jak přejetá vozem a tak úplně jsem tam nezapadala. Nebo spíš vůbec Ale to vůbec nevadí, důležitý je, že to bylo super.
P.S.: podolní warm-up na náš mezibloky festival...dilemma in cinema, až naprší a uschne (+něco, co jsem vynechala...)
[12]: O nikom z nich nepíšu, ani jsem asi nepsala :) Toho kluka úplně nalevo pořád potkávám a jednou jsem něco prohodila s jeho holkou. A ten pár uprostřed vlastně to samý. Akorát tu holku jsme v únoru v Plzni pozvaly s A. ven na tequilu :)
Tak na ten koncert jsem šla skoro taky :) Kdyby to nebyl čtvrtek, ale víkend, tak jsem tam byla :) Škoda :) RS mě pořád lámal, abych tam šla.. ale v týdnu se snažím žádný větší akce nepodnikat :)
Neuvidíme se letos v Braníku? :)
[13]: Tak to bylo znamení, fakt jsem tam na Tebe myslela, tak to bylo jako bys tam byla :)...v tádnu je to ale náročný, chápu. Jen já nemám v pátek ráno školu, tak ještě můžu :)
[13]: braník je složitej, to je tak nějak půlka června, ne? zkouškový....(to bude zas článková mela ) ...ale když budu mít štěstí tak klidně jo - to právě člověk nikdy neví!
Ono mít symetrický podlitiny je docela úkaz. A jestli jsi mu tohle napsala (něco zkaženýho) tak se asi pohybuješ ve fakt vybraný společnosti. Protože když mluvím já takhle poeticky, většinou ode mě všchini utíkaj...