close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

This is the end of time.

2. dubna 2015 v 3:46 | D^ |  Zkoušet to se životem
A taky jsem se zasnoubila. Jen si nepamatuju moc jméno ženicha. ///né, srandy...až na to jméno, to nějak nevím. Noční růže, co všechno zmůže. Miluju kytky, víme? Jo, víme. Dík, neznámý. Nikdy ti to nezapomenu. (si povíme až si lehneš, drahá) ...4:59realtime, tahle fotka je re-edit. Dobrou noc či den, jak kdo chce!



Je 3:34. V reálném čase. Byl apríl a už není. Tak zkusme rychločlánek. Faktický, trpký. Bez zbytečných melancholickývh příkras, extrémního prožívání a rozmazávání emocí. Tak, jak to neznáte. Bude to dlouhý. Omlouvám se.


Posouvám se zpět. Je druhého dubna. 3:15 (zemřeš). Schody. Zkulenej O. Objímám mě. říká,že nechce jít zpátky do pokoje. Do svýho, je plnej lidí. Taky zhulenejch. Můj první podraz. Na bloku je párty a není u mě. A dokonce ani já tam nejsem. Jsem tady. U sebe, dole a píšu si o tom, jak nezvládám být hodná holka s ledovým klidem. Ale zvládám to, tak nějak in general. Říkám mu, že si to taky potřebuju srovnat. Že nevím, co se děje. S každým něco bylo? I s O. Neví. Neví co chce. Víte, že sedíme na schodech, oknem balkonu se díváme na protější blok kde asi spí jeho přítelkyně. Jo. Přítelkyně. Sladce spí. Nebohá. Nebo bohá? Co to vlastně je za slovo? Bohá nebohá. A on říká, že hlavně on neví. To vidím, kámobrácho. Každou volnou noc mě opíjíš. Teď mě objímáš a vidíš, že se je čeho bát. A mě už ...mě už to nic nedělá, víš? je mi tě líto. Neztrácej se v kouzlech. Jsem čarodějnice. 3:43 real time.

Vidíte, jak je život strašná lež? Asi jsem si otevřela oči. A né, že bych tohle všechno nevěděla dávno. Jen mě to nepolíbilo. A aby to dávalo smysl, musíme se vrátit v čase víc. Ne jen o minuty. Je minulý týden. Nějaká středa, asi. Pijeme. Proč vlastně. Vím. Psala jsem o tom. Podolí se reprezentuje na Strahově. Jenže po návratu, který si moc nepamatuju (a ani to, že jsem narazila do zdi při vystupování z tramvaje a spala v kfc....protože lidi v noci jedí kfc, asi to mají rádi, nebo nevím),jdou všichni spát. Já piju s O.a K. dál v Madoně. Než tam dojdem, několikrát jsme kdesi ztracení. Líbá mě na rty, jako Jimi Dixona. Ale kde je to štěstí, co měl on? Utopený. Po tom, co vykoupil bar na strahovský Sedmičce, mi kupuje drink v baru. Ginovej, fialovej. Všichni ví, kdo je tady ginová víla. Je tam máta, voní. V baru prázdno, tančím. Patří mi to. Ten parket, tentokrát jen parket. Vracíme se nevím jak. Dopíjím jen já. Spím dvě hodiny na schodech. Vstávám a čistím si zuby. O. se neloučí. Je pod mojí dekou. Není slušnej. Zas štěstí Jimi Dixona. A nebo taky něco. Kdo ví. Kdo ví? - ten kdo nepije až do tmy vzpomínek. M. spí ob jeden pelíšek vedle. Nevhodné. Stydím se dnes. 3:53 real time.



Tak jo. Víkend jsem doma, piju doma, jsem hodná. Spím málo a píšu S. Protože to je jediný kouzlo. Ale on to neví. A nikdy mi to neuvěří. Whatever. Nechci pít už v úterý. Ale soused slaví, tak prej jdeme. Potkávačka na schodech. Já, M.druhá, O. a Bloncka. Sraz v 9 u mě? okey. Ale nejdou. A my taky ne, zpíváme karokeparty.com na celou chodbu. Směšný. Ale nám je to jedno. Jsme punkový holky. Neřešíme co si pomyslí P. naproti, pipina z konce chodby, kolemjdoucí, co to slyší oknem. A pak se o půlnoci loučíme. Svlíkám se a loučím se spokojeně s dnešní pitkou. 3:58 real time, jde to rychle. Střih. // Jenže v nimutě jsou ve dveřích ty dva. O. prohrál v čajce. A on neprohrává. Současně mě jde vyzvednout Bloncka z madony. Sešli se. Oni se pořád schází u mých dveří. A teď to nemyslím doslova. Myslím to metaforicky. Hlavně. O to tady běží. Já to neodmítnu, nejsem socka. Rovná se blbka. Rovná se fajnovka. Pojďte mě vytáhnout na párty. Budu dělat chvíli fóry, aby se neřeklo. A když nebudu chtít, nepůjdu. A vy poletíte ze schodů. Možná radši sami. Vcházíme do baru. Vítá nás oslavenec mohutným klaněním se velké královně úlu. Cítím se trapně. Ale nedám to znát. Sehraju to. Zve mě...i moje garde na [tequilu.] Na zlatou. Tedy skořicovou. (Všímáte si? Je to najednou obrácceně. Já a moje garde. Ne dora odtáhnutá na párty. Rychle přejímám role. Zdá se.) 4:01 real time....chce se mi to celé nepsat. Ale co. Fuck it, princezna už nebudu....i když dnes by se o tom dalo pochybovat.... no nic, popojedem. Máme nějaký dvě hodiny do zavíračky. Úterý je v baru karaoke. Řekněte mi, proč si lidi vybírají samý cajdáky, když zpívaj v tanečním klubu. Jsem znechucená. Další rundu tequily přemlouvám na [pivo]. Lepší zvolnit, kámobrácho. Vítám lidi z efka. V. říká, že mi taky někdy zazpívá...ve sprše. Drzej, žejo. To je taky případ. taky mi zapomněl říct že má přítelkyni....dřív. Bože, jsem oběť duševních mrzáků. Jednou skončí nad uslintaným pivem a bude si vzpomínat na svojí...lidskost. Ach. Mě nezlomíte, pánové. Ne teď. [Absinth.] Nezkušeně, žádný rozkapání. Je to teplý. Barman na h...prostě béčkovej. Směje se potutelně. Vidím to. A on mě zas vidí, jak se budu válet pod stolem do minuty. To-víš-že-jo, cha.

4:07 real time....někdo řve pod oknem a já vidím sama sebe napsanou. Solidní kanál. To mě mrzí. /střih/ Tanec. A něco piju a nevím co. Všichni tancujem. Bloncka taky, i když nechtěl. Málo holek, na ten zvyk tam. A tak pogujem. [Medovej Jack.] Mňam, to je tak dobrý. Kluci panákujou, to už nedávám. Zas někdo zpívá ploužáky, achich. Obhájím je tím, že jsou fakt dobří. Zvlášť ty teploušký páry co si zpívaj navzájem. Mají můj obdiv. Životní i zpěvný. Jde jim to. Jsou asi šťastný. Tak to je ai spíš závist než obdiv, co? 4:11...jím tady nějaký archivní chipsy z dneška. Pálí. Plním si faldíky, že. (to se zas naběhám...). Asi se samomatem dostanu do deprese. Tak se teda vrátím k tomu, o čem nechci psát. ta písnička. Točíme se tak nějak v kruhu. Já plus garde rovno pěti...asi. Pocit, že mě berou, že mám kámobráchy. (Je lichý zřejmě. Ten pocit. Hňupko.) A pak vedle nás pár v objetí. Nebo obětí? Lovely záměny. [Kde jste teď, dala bych si panáka!] Někdo říká, že ten kruh obtočímě kolem párečku. je to mimochodem jeden ze zpěváků se slečnou. On byl boží. mr lova lova... A tak je obtančíme. Držíme se za ruce, velím choreografii podle písně. Je to skvělé. Jak domluvené. Slečna má v očích slzy. A když to dohraje, rozpustíme ruce a zatočíme se všichni...po své ose. A ten zpěvák křičí, že se to mělo natáčet. A děkují. Je to sladké a lidské. [Gin.] Asi dvě ráno. Tančíme dál. Všichni se lepí. To je barové ne? A já do kruhu, mezi muže. Asi je to fér. A Bloncka je se mnou v baru vůbec poprvé. Vždy pijem jen u nás. A najednou. Je jinej. Moc opilej. Nebo nevím. Bar končí a my...zpíváme navzdory. Skleniček pár...a pár tahů z trávy...vycházím ven. Mám dvě sklenky. Jednu v ruce a v ní poslední drink. [Gin]. O. zas skoupil bar. Už si ani nepředstavuju, jak velkou díru jsem propila do jeho peněženky. Vycházím a předemnou Bloncka mi podává ruku. Chytám se jak tonoucí. Jdeme se projít, ne? to my tak děláváme přeci. Nejsem proti. Nutný vzít bundu a nechat doma úlovky. 4:21 real time....kachny u nádrže se probouzí do nového dne. Moc nevím kde, někde blízko pod kolejí, tak 3:00 toho času ...zas Štěstí Jimi Dixona. Huh. Střídáš to, co? Popoháním to dál. A to se opakuje. Extrémní šílenství....štěstí Jimi Dixona už je tu, pomalu zakončuje....jsou tu jen duchové ze zdí a líbají na rty. Divný otázky. Budeš si to vůbec pamatovat? Ahahah. To záleží na ránu, mladíku. Ale já vím, že jo. Že asi jo. A vůbec to nechci. Kdyby ses rozhoupal dřív, kdybys nelhal, kdybys pak nemachroval....kdybys nehrál tu hru. Proboha, tolik řečiček. O kráse a něžnosti a sladkosti. Cítím se jak malinovej bonbon a tisknu ho v objetí. CHci v sobě něco cítit. V hlavě mi zvoní S. A moje lež. Jenže Štěstí Jimi Dixona je ...je to milé. (To je dost hloupý vyjádření, asi bych vymyslela stokrát lepší, ale nechce se mi. Do háje s příkrasem. K čemu. Není to pocit, který chci.) Nějaký blbosti, pak že prej mi ukáže, že ne všichni chtěj to jedno. A to se fakt divím. A směju. To je přeci jasný. To si jen každý myslí o každém. A jak si věří, že mu náleží vše. Asi bych si taky věřila, v jeho těle...kůži. AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA. No. A co bude teď? o teď drahý dojdeme na kolej, rozloučíme se a všechno necháme na střízlivosti. Tak jo. Loučí se Jimi. I se štěstím. I Dixonem. 4:29 real time.

Už mě to nebaví.

Možná je dnes "den poté". Možná jsem se zas moc opila. Aniž by to poznala peněženka. A jak se vlastně jmenoval ten, co mi kupoval první drinky? Dan? Michal? [Cuba Libre.] Ten co říká...tak vo co de, máš přítele nebo co? a já,c o mu říkám, jo - tři! a už se nelep! Chci o tom všem psát, jak jsem dnes hodná. Jak jsem všechny odehnala a jak jsem se nedopatřením dostala na koncert Fixy zadarmo a jak to všechno dokážu.

Drahý S., mě jsou ty reakce úplně ukradený. Chci to jen napsat, abych nemusela brečet do poštáře a abych to už nikdy nemusela přiznávat nahlas. Sobě ani Tobě. (Tohle klidně smažu.)

Přišla jsem na to. Mám sladkou kůži. Sladké je lepkavé a snad se k ní cokoliv přilepí. Jenže to pravé se nelepí jen tak. Jen prach a špína a chlupy z kočky, to je hned.

Přes to všechno špatné, přes to všechno v čem se neorientuji, cítím niterní štěstí. Miluju spontální akce, kdy se plánovaná chodbovice obrátí v aprílový koncert Fixy. [Tequila Sunrise] A celá tahle naše kapela, co se seznámila na drogovým večírku.
Je tak strašně moc situací, ve kterých se můžeš ztratit!
Tolik pocitů, které nechápeš.
....Třeba to, jak si O. s Blonckou pořád něco tokají a já nevím co a vím, že je to o mě. M. tvrdí že jsou v boji. Jsou asi prach, lepkavé je bezvládně přitahuje.
Někdy před osmou dnes (ne dnes, na aprílové dnes) se O. staví, protože chci. Chci mu dát malý dezertíček z pudinku a jahod a kakaa a vypadá božsky. Dezertíček, ne O. Snažím se teď splácet drinky jídlem, protože ze všeho ostatního mu dám jen free hug krát (kolikrát chce). A on se mě ptá na včera. Na to jak jsme se ztratila. A kuba taky. A je to jasný a zároveň to ví. On to ví a stejně se mě na to ptá! (!?!) a M. leží v posteli a slyší to a nevíme ani jedna, co bychom jako řekly. A já chci jen křičet. Hrozně nahlas a říkát Néééééééééé, to není pravda.
To není život,
to není jazz.



A už nic nenapíšu. Pokud nic nedává smysl, tak je to tak. Jsem na cestě ze lepším já. Vím, že je potřeba šlápnout do škarpy plný bláta bůh ví čeho ještě, aby bylo vidět nebe.

A jestli to nedává smysl koncepčně, brzy bude článek o nepodařené chobovici na blogu třiprincezny.

Jsem asi střízlivá (nejsem!) a vím, na koho myslím.
4:45 realtime s prosbou o odpuštění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. dubna 2015 v 3:55 | Reagovat

Ty jsi pěkně utržená z řetězu. Vábíš! :D

2 stuprum stuprum | Web | 2. dubna 2015 v 4:18 | Reagovat

Nevěřím vlastním očím, myslel jsem, že jsi hodná holka podle blogu - a teď se ukázala Tvá pravá tvář! Musí to být opožděný apríl, jinak nevím! :)

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 13:27 | Reagovat

Aprílovej koncert Fixy byl fajnej...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama